Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1480/2016

29 Cdo 1480/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelů a) J. W. a b) E. W., zastoupených JUDr. Karlem Herrem, advokátem, se sídlem v Chebu, 26. dubna 583/14, PSČ 350 02, za účasti 1) P. P., zastoupeného Mgr. Ing. Miroslavem Šipkou, advokátem, se sídlem v Sokolově, Jednoty 1628, PSČ 356 01, 2) L. P. a 3) Stavebního bytového družstva Cheb, se sídlem v Chebu, Americká 132/22, PSČ 350 02, identifikační číslo osoby 00040266, zastoupeného JUDr. Martinem Čonkou, advokátem, se sídlem v Chebu, Komenského 2276/4, PSČ 350 02, o určení členství v družstvu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. května 2015, č. j. -219, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 3. listopadu 2014, č. j. -189, zamítl „žalobu“ na určení, že „žalobci jsou vlastníky členského podílu a jemu příslušejících členských práv a povinností“ ve Stavebním bytovém družstvu Cheb (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.) a vyhradil si rozhodování o odměně soudem ustanoveného zástupce navrhovatelů k samostatnému rozhodnutí (výrok V.).

K odvolání navrhovatelů Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).

Navrhovatelé podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s , (dále jen „ “), odmítl podle věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelé označili rozhodnutí, proti kterému dovolání směřují, vymezili rozsah, v němž je napadají, popsali důvody dovolání a formulovali dovolací návrh, k předpokladům přípustnosti dovolání však v dovolání uvedli toliko následující:

„Dovolatelé jsou přesvědčeni, že jim svědčí předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ust. – 238a , když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, záviselo na vyřešení otázky hmotného práva a podle názoru dovolatelů má být současně dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak, konkretizace těchto důvodů je uvedena níže.“

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“.

Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), byli dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části.

V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu.

Žádost dovolatelů, podle níž „má být současně dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. ).

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit (srov. opět shodně usnesení sen. zn. nebo sp. zn. ).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelé v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostáli.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2016

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu