Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5233/2015

30 Cdo 5233/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně JUDr. M. Ch., LL.M., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, č. j. -102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2014, č. j. -72, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 999 000 000 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Namítá-li žalobkyně, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu orgánů činných v trestním řízení, pak tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejich řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemůže požadovat zadostiučinění za nesprávný úřední postup, když úřední postup státních orgánů (Policie ČR a Okresního státního zastupitelství), který napadá, vyústil v rozhodnutí státních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. ).

Ani námitka žalobkyně, že se soudy odmítly zabývat nezákonným rozhodnutím, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud totiž uzavřel, že k tomu, aby nárok na náhradu nemajetkové újmy mohl být úspěšný, by muselo být rozhodnutí Policie ČR a Okresního státního zastupitelství příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno. To však v řízení nebylo prokázáno, resp. žalobkyně zrušení těchto rozhodnutí ani netvrdila (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. ).

Námitka žalobkyně, že se odvolací soud nevypořádal s otázkou jí prokázané příčinné souvislosti, rovněž přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť na ní své rozhodnutí odvolací soud nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud totiž v posuzovaném případě neshledal existenci tvrzeného odpovědnostního titulu (tedy tvrzeného nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí) a dospěl tedy k závěru, že žalobkyně nárok na zadostiučinění nemá.

Přípustnost dovolání ve smyslu nemůže založit ani námitka žalobkyně, že se odvolací soud nevypořádal s nevydáním rozsudku pro zmeškání soudem prvního stupně, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že soud nemá povinnost k návrhu žalobce o věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, jeho vydání je pouze na jeho úvaze s ohledem na konkrétní okolnosti případu a s ohledem na to, zda lze na základě žalobcem uvedených skutkových okolností považovat žalobu za důvodnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. ).

K žalobkyni namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné ( ), což není.

Jelikož žalobkyně podala dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 10. 5. 2016

JUDr. Pavel Simon předseda senátu