Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5221/2015

32 Cdo 5221/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce K. V., zastoupeného Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Záběhlicích, Švehlova 1900/3, PSČ 106 00, proti žalované Kooperativě pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, o 298 776 Kč a o určení neplatnosti výpovědi pojistné smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č. j. -233, , , takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. 6. 2013, č. j. -196, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 298 776 Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 24. 3. 2014, č. j. -224, zamítl žalobu na určení, že výpověď pojistné smlouvy žalovanou podle je protiprávní a neplatná a že důsledky z této výpovědi nese žalovaná. Doplňujícím usnesením ze dne 16. 8. 2013, č. j. -202, pak rozhodl, že žalobce je povinen nahradit státu náklady řízení ve výši 56 442 Kč a žalovaná ve výši 13 875 Kč a že žalované se vrací část zálohy na znalečné ve výši 11 125 Kč.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícími rozhodnutími ve výrocích o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem potvrdil (první výrok), a ve výroku o nákladech řízení státu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit na jejich náhradu částku 70 317 Kč (druhý výrok). Dále rozhodl, že žalované se po právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 vrací záloha na znalecký posudek ve výši 25 000 Kč zaplacená na účet tamního soudu (třetí výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu v prvním, druhém a třetím výroku podal žalobce dovolání.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , jako je tomu i v této věci, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž nepostačuje pouhý odkaz na nebo citace textu tohoto ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz). Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. jeho usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , veřejnosti k nahlédnutí na http://www.nalus.cz, či tamtéž dostupné usnesení ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. , jímž byly odmítnuty ústavní stížnosti proti posledně jmenovanému usnesení Nejvyššího soudu).

Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem se k otázce přípustnosti dovolání vůbec nevyjádřil.

Žádnému ze zákonem stanovených předpokladů přípustnosti dovolání neodpovídá ani argumentace, jíž dovolatel vymezuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. To platí též o výtce, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jež měla být posouzena soudem I. stupně i odvolacím soudem jinak“; dovolatel tu nečiní nic jiného, než že jinými slovy tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tak jak stanoví důvod dovolání.

Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání ( věta první ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 5. 2016

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu