Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5659/2015

25 Cdo 5659/2015

U S N E S E N Í

ČEZ Distribuce, a. s.

M. F.

, zastoupenému Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem Praha 8, Thámova 402/4, o 197 090 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, č.j. -176, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 4. 2013, č.j. -48,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, č.j. -176,

se odmítá

.

III. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, č.j. -176, potvrdil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 4. 2013, č.j. -48, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 197 090 Kč s příslušenstvím na náhradě škody za neoprávněný odběr elektřiny a náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 11. 2011, č.j. -10, byl žalovaný vyzván k vyjádření ve smyslu Usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 24. 2. 2012, žalovaný se však nevyjádřil a až dne 2. 10. 2012 vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu. Následně Okresní soud v Benešově, kterému byla věc postoupena, vydal rozsudek pro uznání. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu uzavřel, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání jsou splněny i tehdy, jestliže usnesení podle vydal soud, který na základě námitky žalovaného vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil místně příslušnému soudu, jenž teprve vydal rozsudek pro uznání. Úkony místně nepříslušného soudu před vznesením námitky místní nepříslušnosti mají stejné účinky jako úkony soudu příslušného. Není pochyb, že žalovaný zásilku obsahující usnesení osobně převzal. Usnesení bylo vypraveno dne 9. 2. 2012 a řádně doručeno prostřednictvím doručujícího orgánu (pošty), datovou schránku si žalovaný zřídil až dne 12. 2. 2012.

Žalovaný (dále též jen „dovolatel“) napadl jak rozsudek soudu prvního stupně, tak rozsudek odvolacího soudu dovoláním. Namítá nesprávné právní posouzení věci a vznáší otázku, zda v případě řádného nedoručení výzvy k vyjádření může být vydán rozsudek pro uznání. Uvedená otázka dle dovolatele dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Konkrétně namítá, že má ode dne 12. 2. 2014 zřízenu datovou schránku, a mělo mu tedy být doručováno právě do ní. Dne 24. 2. 2012 tedy dovolatel řádně neobdržel kvalifikovanou výzvu, soud měl pochybnosti o jeho doručovací adrese a předvolání na jednání 3. 10. 2012, které bylo odročeno za účelem správného označení dovolatele, vyvěšoval na úřední desce. Ostatně od okamžiku nařízení prvního jednání se stala „případná nedoručená“ výzva irelevantní. Dále dovolatel namítá, že v trestním řízení bylo o nároku žalobkyně rozhodnuto odlišně, tedy že žalovaný škodu nezpůsobil. Otázka odlišnosti civilního a trestního rozhodnutí dle dovolatele taktéž nebyla dosud řešena. Není také spravedlivé, aby žalovaný hradil náklady řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodů 1 a 7 a čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále opět jen „ “).

Napadl-li dovolatel výslovně i rozhodnutí soudu prvního stupně, opomněl, že opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, k jehož projednání ovšem není Nejvyšší soud funkčně příslušný [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , publikované pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „Sbírka“)]. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu , jenž brání tomu, aby Nejvyšší soud mohl pokračovat v řízení o dovolání proti napadenému rozhodnutí, pročež Nejvyšší soud dovolací řízení dle ve spojení s zastavil.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ve smyslu

Jestliže dovolatel konstruuje své dovolací námitky na základě tvrzení, že mu usnesení ve smyslu nebylo doručeno, činí tak ve zjevném rozporu se skutečným skutkovým závěrem soudu, že dovolatel zásilku osobně převzal. Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení přezkoumávat skutková zjištění soudů nižších stupňů ( ).

S ohledem na uvedený skutkový závěr je pak bez významu skutečnost, zda a od kdy měl dovolatel zřízenu datovou schránku, neboť účelu doručování (seznámení se s písemností) bylo učiněno zadost [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 88/2013 Sbírky, v němž byl vysloven právní názor, že účinky řádného doručení písemnosti soudem nastávají i v případě, kdy je písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a adresát tuto písemnost převezme, ač správně má být písemnost doručována do datové schránky adresáta].

Jestliže marně uplyne lhůta pro vyjádření žalovaného stanovená v usnesení podle , nastává fikce, že žalovaný nárok, který byl proti němu uplatněn, zcela uznává. Na základě této fikce uznání nároku soud rozhodne (musí rozhodnout) v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání ( ), neboť její účinky, jestliže opravdu nastala, za řízení nelze vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času. Žádné zákonné ustanovení totiž nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovaným ve skutečnosti nedošlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 21/2006 Sbírky). Nemá proto opodstatnění názor dovolatele, že nařízením jednání kvalifikovaná výzva (fikce uznání nároku) pozbývá účinků.

Soud je ve smyslu v občanském soudním řízení vázán toliko výrokem trestního rozsudku o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, není ovšem vázán zprošťujícím rozsudkem či jeho odůvodněním (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 1966, sp. zn. , publikovaný pod č. 58/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. ). Trestní a civilní soudní řízení mají odlišný účel a každé z nich se řídí odlišnými zásadami. Zatímco v trestním řízení je třeba k odsouzení, aby zástupce obžaloby prokázal všechny znaky skutkové podstaty trestného činu - platí zásada

in dubio pro reo

(v pochybnostech ve prospěch obviněného), v občanském soudním řízení provádí soud (zásadně k návrhu účastníků) vlastní dokazování, jež je oprávněn mimo rámec výše vymezené vázanosti trestním rozsudkem hodnotit nezávisle na výsledcích trestního řízení. Ani v projednávaném případě tedy nebyl civilní soud vázán výsledky trestního řízení, pokud v něm nebyl vydán odsuzující rozsudek.

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že dovolací námitky nemohou založit přípustnost dovolání, neboť částečně nepředstavují právní otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí závisí ( a ), a částečně pak odvolací soud v rozsahu dovolacích námitek posoudil věc v souladu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchylovat.

V rozsahu, v jakém dovolání směřuje proti výroku o náhradě nákladů řízení, neobsahuje jakékoliv námitky, resp. povinné náležitosti podle - vymezení přípustnosti a důvodu dovolání, tedy postrádá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. května 2016

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu