Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2699/2014

28 Cdo 2699/2014

U S N E S E N Í

statutárního města Karlovy Vary

České dráhy, a.s.

, IČO: 70994226, se sídlem v Praze 1, nábřeží L. Svobody 1222,

o určení vlastnického práva k nemovité věci

, v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2014, č. j. -56, takto:

Dovolání

se

zamítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. září 2013, č. j. -38, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 486/1 (o výměře 1245 m

2

) v katastrálním území B.

Předmětem žaloby o určení vlastnického práva je tzv. přídělový majetek obcí, o němž žalobce tvrdí, že přešel do jeho vlastnictví k 1. 7. 2000 při splnění podmínek uvedených v , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná, při nečinnosti obce trvající pod dobu delší desíti let (kdy žaloba o určení vlastnického práva byla žalovanou podána 26. 3. 2013), nabyla vlastnické právo k pozemku vydržením ( , , ,ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), odvolací soud uzavírá, že dobrá víra státu, potažmo žalované, že jí pozemek (jenž přešel do vlastnictví obce dle ) patří, je vyloučena; přitom odvolací soud odkázal i na důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. , dodávaje, že v posuzovaném případě nedošlo k převodu majetku obce (v držbě státu, později jím zřízené akciové společnosti) na třetí osobu a že za takový převod (ve smyslu uváděném v cit. nálezu, jenž může zakládat dobrou víru třetích osob v nabytí vlastnictví) nelze pokládat za „transfer majetku státu na jím zřízenou (a dosud vlastněnou) akciovou společnost.“

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež pokládá za přípustné podle ), s tím, že rozhodnutí odvolací soud závisí na řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Za nesprávné právní posouzení (naplňující tak dovolací důvod dle ) označuje závěry odvolacího soudu stran jejího právního postavení, jakož i vztahu k jí obhospodařovanému majetku a na nich vystavěné závěry o nemožnosti nabytí vlastnického práva vydržením k pozemku, který je předmětem obecní restituce. S odkazem na konkrétní ustanovení , o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně , o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a , o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) namítá, že je samostatným právním subjektem, obchodní společností, jež hospodaří s vlastním majetkem, se kterým může nakládat i bez souhlasu státu. Dovozuje, že v opačném případě by nebyla ve věci ani pasivně legitimována, neboť pak by předmětný závazek podle přešel na státní organizaci Správa železniční dopravní cesty. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 , čl. II bod , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním ( a 2 písm. b/ ) a ve lhůtě stanovené , Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle pro řešení dovoláním označené otázky hmotného práva, jíž za daných souvislostí (kdy jde o prosazení vlastnického práva obce vůči státem zřízené obchodní společnosti) ve své rozhodovací praxi dosud nezabýval.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně právně aplikoval.

Sluší se předeslat, že k současně nastolené právní otázce (možnost nabytí vlastnického práva vydržením věci, jež je předmětem obecní restituce), se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve vyslovil (srov. např. rozsudek ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. , rozsudek ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , či rozsudek ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 27. února 2014, sp. zn. a , jež jsou spolu s dalšími rozhodnutími dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

). V citovaných rozhodnutích reflektoval jak změnu právní úpravy (jde-li o novelizaci aplikovaného ustanovení , kterým se mění , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů), tak i aktuální rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. , nález ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. , nález ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. , nebo nález ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. ; dostupné na

http://nalus.usoud.cz

).

Z citované judikatury přitom současně vyplývá, že při hodnocení splnění podmínek vydržení tzv. historického majetku obcí nutno přihlížet nejen k vydržecí době, nýbrž i k oprávněnosti držby a zvláštním požadavkům na hodnocení dobré víry držitele, je-li jím stát nebo státní podnik, jehož je stát zakladatelem. K přechodu historického majetku zpět na obce došlo rozhodnutím zákonodárce (tedy samotného státu) , což v obecné rovině vylučuje dobrou víru státu k tzv. historickému majetku obcí. Výklad

in favorem restitutionis

se uplatní s ohledem na to, že to byl právě stát, který již jednou obcím vlastnictví odňal a citovaným zákonem sledoval účel nápravy této historické křivdy, přičemž současně nesl a nese odpovědnost za vedení evidence věcných práv k nemovitostem, a byl to stát, který až v , ve znění , jednoznačně stanovil, že teprve marným uplynutím lhůty (pro podání návrhu na zápis vlastnického práva obcí či podání žaloby na určení vlastnického práva u soudu nejpozději do 31. března 2013) přechází majetek obcí do vlastnictví státu. Takovýto sankční důsledek z původní formulace , ve znění do 28. 6. 2012, dovozovat nelze (nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. ). Uplynutí doby delší jak deset let od účinnosti však není bez významu ve vztahu k dobré víře dalších nabyvatelů nemovitostí, na které bylo vlastnictví k nemovitostem dotčených

převedeno

státem či následně dalšími subjekty po uplynutí lhůty, v níž obec měla učinit příslušný návrh na zápis do katastru nemovitostí (nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. ).

Uvedené závěry lze pak přiměřeně vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, v níž se obec, žalobou podanou před 1. 4. 2013, domáhá určení vlastnického práva k

ex lege

nabytému přídělovému majetku (dle ), a to sice nikoliv již vůči státu, nýbrž akciové společnosti České dráhy, a.s., jíž je však stát zakladatelem (srov. ) a jež nabyla držbu k věci odvozeně od státu (v rámci

přechodu

vymezeného majetku státu na akciovou společnost České dráhy dnem jejího vzniku; srov. , ). O případ nabytí majetku (držby) třetí osobou jeho

převodem

od státu (kdy bylo lze uvažovat o oprávněné držbě nabyvatele vedoucí k vydržení věci, ve smyslu shora citované judikatury Ústavního soudu, jíž ve své rozhodovací praxi již dříve reflektoval i Nejvyšší soud) tudíž nejde.

Ke zbylé argumentaci žalované – vztahující se k otázce pasivní legitimace ve věci – nelze než uvést, že do řízení ve věci určení vlastnického práva k žalobcem

ex lege

nabytému majetku je žalovaná povolána coby osoba zapsaná jako vlastník věci v katastru nemovitostí, jejíž majetkové sféry se současně věc dotýká, nikoliv jako osoba, jež by snad hospodařila se svěřeným majetkem státu (nakládá-li s majetkem jako s vlastním). Nepřípadný je tak i odkaz žalované na ustanovení , vymezující pohledávky a závazky státní organizace České dráhy, jež přecházejí na jinou osobu, Správu železniční dopravní cesty.

Z uvedené vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu (jde-li o řešení dovoláním vytčené otázky nabytí vlastnického práva vydržením věci, jež je předmětem obecní restituce dle , na němž rozhodnutí závisí), je správné.

Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( věty druhé ), dovolání zamítl ( ). V souladu s ustanovením věty první rozhodl o dovolání bez jednání.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věty první, a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. května 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu