Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 263/2016

25 Cdo 263/2016

U S N E S E N Í

a) M. K.

,

b) Z. K.

, obou zastoupených JUDr. Evou Machovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Na Sadech 2033/21, proti žalované

obci Jivno

, se sídlem úřadu Rudolfov, Jivno 34, IČO 00581411, zastoupené JUDr. Zlatuší Čaňovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Za Hřištěm 1141/2, o 56.270 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2015, č. j. -403, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobcům se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. -357, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 48.930 Kč, co do částky 7.340 Kč řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobcům vznikla škoda na domě popraskáním zdiva v důsledku výstavby cesty na sousedním pozemku v majetku žalované, jež k tomuto vybudování cesty udělila povolení. Soud dovodil odpovědnost žalované za škodu podle § 420 obč. zák. a po částečném zpětvzetí žaloby v částce 7.340 Kč žalobě ve zbývající částce 48.930 Kč vyhověl.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 9. 2015, č. j. -403, potvrdil oba výroky rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé a změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 99.895,90 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uznal důvodnou toliko námitku žalované ohledně výše náhrady nákladů řízení, ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, a proto jeho rozsudek změnil jen ve výroku o náhradě nákladů řízení, jejichž výši vyčíslil sám.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena, popřípadě otázky, jež by mohla být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelka má za to, že odvolací soud pochybil, pokud neposuzoval nárok žalobců podle , o pozemních komunikacích. Dále namítá rozpory ve skutkových zjištěních a jejich aplikaci na právní normu, označuje dílčí skutková zjištění za protichůdná a odůvodnění rozsudku za nedostatečné. Ve zjišťování výše škody shledává nedostatky a matematická pochybení, požaduje přísné rozlišení na vady technologického rázu a na vady rázu dynamického. Z existence technologických vad dovozuje spoluvinu poškozených na vzniku škody. Navrhuje proto, aby se na náhradě škody podíleli poškození poměrně a podle tohoto poměru byla také stanovena náhrada nákladů řízení. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že podané dovolání neobsahuje obligatorní náležitosti dle , žalovaná neuvádí způsobilý dovolací důvod, neboť nelze zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a žalobcům přiznal náklady dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) podle čl. II bodu 7 a čl. II bodu 2 postupoval podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), avšak dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Dovolání žalované směřuje proti dvěma výrokům, kterými soud rozhodl o peněžitém plnění ve výši 48.930 Kč a 7.340 Kč, tedy o částkách nepřevyšujících zákonem stanovený limit, aniž by šlo o některou ze stanovených výjimek. V případě, kdy soud rozhodl o nároku na dělitelné plnění tak, že žalobě vyhověl jen zčásti, došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem (posouzení správnosti obou výroků je samostatné a navzájem nezávislé). Přípustnost dovolání je třeba v těchto případech posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1888, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. ).

Jelikož dovolatelka podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroků, jimiž odvolací soud změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, by zákonem stanovenou hranici tzv. bagatelních věcí překročily. Avšak ve vztahu k uvedeným výrokům nemá dovolání zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatelka zde nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( a až ), především neuvedla otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení nákladové výroky spočívají, a která z alternativ uvedených v je u nich dána, a nesprávnost nákladových výroků dovozovala výlučně z tvrzené nesprávnosti výroku o věci samé.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalované podle věty první odmítl.

Dovolací soud žalobcům nepřiznal náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalované právo, neboť náklady spojené s podáním kusého vyjádření, v němž přes objektivní nepřípustnost dovolání uvádí jiné výhrady že dovolání nemá obligatorní náležitosti dle ani neuvádí způsobilý dovolací důvod, ačkoli dovolání tyto údaje obsahuje, nelze považovat za účelně vynaložené.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. května 2016

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu