Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5176/2015

23 Cdo 5176/2015

U S N E S E N Í

DOMOFERM Tschechia spol. s r. o.

Vše o kovech s. r. o.,

se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1894/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 27316874, o zaplacení částky 999 969,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2015, č. j. -533, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( , , dále jen „ “)

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 18. dubna 2013, č. j. -420, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 827 552 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 8. 12. 2010 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na zaplacení 172 144,20 Kč spolu se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky 1 827 552 Kč od 15. 9. 2009 do 22. 2. 2010, z částky 827 552 Kč od 23. 2. 2010 do 7. 12. 2010 a z částky 172 144,20 Kč od 15. 2. 2010 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2015, č. j. -533, rozhodnutí soudu prvního stupně v bodu I výroku změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 827 552 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle , neboť právní otázka hmotného práva měla být odvolacím soudem posouzena jinak, a to tak, že k uznání závazku žalovanou došlo částečným plněním. Dovolatelka má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva, která se řídí obchodními zvyklostmi vyplývajícími z obchodního styku stran. Zaplacení části faktury mělo být posouzeno jako uznání zbytku závazku. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká i stručnost odůvodnění, obzvlášť za situace, kdy odvolací soud posoudil věc právně odlišně od soudu prvního stupně.

Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje stanovené náležitosti.

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ) vyplývá, že má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.

Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, neboť k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze cituje znění ustanovení a uvádí, že „právní otázka hmotného práva měla být posouzena jinak, a to že k uznání závazku žalovanou podle , 2 ve spojení s , 3 obchodního zákoníku došlo.“

Nejvyšší soud podotýká, že dovolání je podle mimo jiné přípustné tehdy, pokud dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být (dovolacím soudem) posouzena jinak. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že otázka „měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, je třeba připomenout, že tento požadavek významově neodpovídá předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nedostatečné odůvodnění rozhodnutí, namítá vadu řízení, ke které by dovolací soud mohl přihlédnout tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( věta druhá ). Tvrzení této vady však přípustnost dovolání nezakládá.

Podle první věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. května 2016

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu