Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1085/2016

20 Cdo 1085/2016

U S N E S E N Í

GE Money Leasing s.r.o.

J. P.

, pro 22 427,- € s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaromíra France, Exekutorský úřad Jičín, pod sp. zn. 023 EX 02429/09, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 5. 2015, č. j. -160, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í (stručné dle ):

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové změnil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 2. 2015, č. j. -130, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 9. 2009, č. j. -11, a exekuci zastavil. Odvolací soud shledal exekuční titul – rozhodčí nález – nezpůsobilým podkladem nuceného výkonu, neboť rozhodčí doložka vytvářející jeho procesní základ, neobsahovala transparentní způsob určení rozhodce, a pro její neplatnost nelze exekuci provést.

V dovolání dovolatelka (do 31. 12. 2014 pod obchodní firmou VB Leasing CZ, spol. s r. o.), jednající v dovolacím řízení Mgr. M. K., zaměstnankyní pověřenou dle , jež má právnické vzdělání, namítá, že odvolací soud v dané věci nesprávně aplikoval závěry vyslovené v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. ( ); podle jeho názoru je lze vztáhnout toliko „pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv“, zatímco nedopadají na situace „vztahů výlučně podnikatelských“, což dovolatelka dovozuje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , kterým mělo být zmíněné rozhodnutí velkého senátu korigováno v tom smyslu, že se zde režim oficiality přezkumu rozhodčích doložek neuplatní, nebyla-li námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy řádně uplatněna v rozhodčím řízení (obdobně mají vyznívat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. ). Dovolatelka tedy soudí, že nebyl-li vydán rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelského vztahu, neplatnost rozhodčí smlouvy nezpůsobuje nicotnost vykonávaného nálezu, jestliže povinný nepodal žalobu o zrušení rozhodčího nálezu, a ten si pak podržuje znaky způsobilého exekučního titulu.

Přípustnost dovolání dovolatelka spatřuje v úsudku, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pakliže nerozlišoval mezi vztahy spotřebitelskými a jinými, jmenovitě podnikatelskými. Z tohoto důvodu navrhuje změnit napadené rozhodnutí, případně je zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný ve svém vyjádření k dovolání ze dne 11. 12. 2015 s argumenty dovolatelky nesouhlasí; vztah vzniklý mezi ním a dovolatelkou považuje ostatně za spotřebitelský. Rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru také plně reflektuje judikaturu Nejvyššího soudu, přičemž nepovažuje za podstatné, že ve fázi rozhodčího řízení neplatnost rozhodčí doložky nenamítal.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 ), dále jen „ “, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 8. 5. 2015.

Dospěl pak k závěru, že podle ustanovení dovolání přípustné není, neboť povinnost exekučního soudu zastavit – i bez návrhu – exekuci nařízenou na základě rozhodčího nálezu, k jehož vydání nebyl rozhodce oprávněn proto, že sjednaná rozhodčí doložka neobsahovala transparentní a tím platné určení rozhodce – a to bez ohledu na předmět rozhodčího řízení – je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. ), a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak.

S obdobnou argumentací, kterou dovolatelka přednesla v dané věci, se Nejvyšší soud vypořádal například v usnesení ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. , kde dal najevo, že je nesprávný právní názor, že v exekučním řízení může soud přezkoumávat platnost rozhodčí smlouvy z úřední povinnosti pouze v případě vztahu spotřebitel – podnikatel, a ve vztahu mezi podnikateli pouze tehdy, namítal-li povinný neplatnost rozhodčí doložky v rozhodčím řízení či v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž plyne, že exekuční soud je v rámci exekučního řízení povinen zkoumat pravomoc rozhodce vydat exekuční titul, a v případě, že nedostatek pravomoci (byť i dodatečně) zjistí, exekuci zastavit bez ohledu na povahu vztahu účastníků (tedy zda se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy či nikoli). Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. (jakož i na něj dovolatelkou uvedená judikatura navazující), je pak zjevně nepřiléhavý, neboť byl vydán v řízení o zrušení rozhodčího nálezu (podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů), a nikoli v řízení exekučním, jak je tomu v dané věci.

Neplatí tedy, jak se domnívala dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatorní praxe soudu dovolacího. Naopak, odvolací soud postupoval zcela v jejím duchu, pakliže nařízenou exekuci pro nezpůsobilost exekučního titulu zastavil.

Jako nepřípustné (viz shora) Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, a to se stručným odůvodněním podle ustanovení věty první,

Ostatně také Ústavní soud postavil ve svých rozhodnutích najisto, že exekuční soud může zastavit výkon rozhodnutí z důvodu vadného exekučního titulu i bez návrhu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2016

JUDr. Vladimír K ů r k a

předseda senátu