Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4845/2015

26 Cdo 4845/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce P. H., P., zastoupeného JUDr. Luďkem Lintnerem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, proti žalovanému G. J. A., M., zastoupenému Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 187.033 Kč a 56.000 Kč, vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. března 2015, č. j. -268, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění ( ) :

Žalovaný (řádně zastoupen advokátem) podal včasné dovolání proti rozsudku ze dne 11. 3. 2015, č. j. -268, jímž Krajský soud v Plzni (soud odvolací) potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (soudu prvního stupně) ze dne 14. 10. 2014, č. j. -240, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného, aby byla žalobci uložena povinnost zaplatit mu částku 187.033 Kč (výrok I) a částku 56.000 Kč (výrok II.), a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků (výrok III.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Třebaže žalovaný v dovolání uvedl, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, dovolací soud vzhledem k obsahu dovolání ( ) vyšel z toho, že proti výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 56.000 Kč), dovolání nesměřuje, neboť ve vztahu k němu postrádá jakékoli odůvodnění. Žalovaný v dovolání napadá závěr odvolacího soudu, že nebyl dán souhlas se stavebními úpravami pronajatého prostoru (jejichž úhradu v částce 187.033 Kč požaduje), který odvolací soud učinil s přihlédnutím k obsahu nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky, a zpochybňuje výrok o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) odmítl podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení , a část první, článek II bod 2. ) – dále jen „ “, neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 , nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusil jednak zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – vycházel, a jednak namítal vadu řízení.

Podle 241a lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný v dovolání tento jediný způsobilý dovolací důvod neuplatnil, neboť dovolací námitky ve skutečnosti směřují proti správnosti výkladu nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 25. 8. 2007. Přitom pomíjí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz , ), dále jen „obč. zák.“, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) vyšel ze správně zjištěného obsahu smlouvy (tedy ze skutkové verze žalovaného), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalobou uplatněný nárok lze žalovanému přiznat. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Ani námitka žalovaného, že řízení mělo být přerušeno ex lege ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „ “), protože „žalovaný se nachází v insolvenčním řízení, konkrétně v režimu povoleného oddlužení“, není způsobilým dovolacím důvodem (jde o případnou vadu řízení). Ostatně tato námitka není ani důvodná, jelikož v dané věci se nejedná o pohledávky týkající se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují ( ), a dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, má nadále dlužník ( ).

Dovolání žalovaného dále směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V této části není dovolání taktéž přípustné, jelikož výše těchto nákladů nepřesahuje částku 50.000,- Kč [ ].

O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( ), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2016

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu