Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5134/2015

28 Cdo 5134/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce M. M., K. Ú., zastoupeného JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti žalovanému Mysliveckému spolku Věžovatá Pláně - Poluška, IČO: 46621172, se sídlem v Netřebicích 161, zastoupenému JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena spolku,vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2015, č. j. -268, takto:Dovolání se odmítá.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. ).

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jeho nepříznivé finanční situaci, činí tak poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. ; v něm dovolací soud sice uvedl, že při posuzování majetkových poměrů je esenciální poměřovat rozsah aktiv i pasiv, současně však také dodal, že je nutné přihlížet ke všem právně významným okolnostem, mezi něž patří mimo jiné i výše soudního poplatku a možnost účastníka řízení opatřit si potřebné finanční prostředky. Závěr vyslovený v tomto usnesení odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. ).

Založil-li tedy odvolací soud svůj závěr jak na zjištění o poměrech žadatele (žalovaného), tak právě na výši soudního poplatku (jenž zde činí pouhých 2 000 Kč) a na zjištění o možnostech žalovaného zabezpečit si dostatečné finanční prostředky potřebné pro své hospodaření i prostřednictvím svých členů (členských příspěvků), jde o posouzení, jež je v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zhodnotil-li odvolací soud dále i hospodaření žalovaného a přihlédl-li i k jeho závazkům, na rozdíl od dovolatelem předestřené věci, posuzované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. , v níž na závazky navrhovatele nebyl soudy nižších stupňů brán zřetel).

Z uvedeného plyne, že v otázce označené dovoláním se rozhodnutí odvolacího soudu ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nepříčí. Jelikož dovolání nepřináší otázky nové (dovolacím soudem dosud neřešené) a Nejvyšší soud současně neshledal ani důvody k jinému posouzení označené otázky procesního práva v jeho rozhodovací praxi již vyřešené, je zřejmé, že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle naplněn není.

I o náhradě nákladů dovolacího řízení bude pak rozhodnuto až v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. dubna 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu