Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1527/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci stěžovatele Mysliveckého sdružení Věžovatá Pláně - Poluška, se sídlem Věžovatá Pláně, právně zastoupené Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. června 2015 č. j. -251, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2015 č. j. -268 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2016 č. j. -295, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 5. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2015 č. j. -268 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 6. 2015 č. j. -251, kterým bylo rozhodnuto, že návrh stěžovatele na přiznání osvobození od placení soudních poplatků z odvolání se zamítá. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu, který svým usnesením ze dne 12. 4. 2016 č. j. -295 rozhodl tak, že se dovolání odmítá.

Stěžovatel v návrhu uvedl, že soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že učinil potřebné kroky pro to, aby byly zjištěny majetkové poměry stěžovatele. Dále uvedl, že není na soudu, aby aktivně zjišťoval, zda jsou u stěžovatele dány podmínky pro jeho osvobození od placení soudního poplatku. Soud druhého stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že je na stěžovateli, aby si v rámci své činnosti a hospodaření prostřednictvím svých členů zajistil takové podmínky, aby mohl poplatkové povinnosti dostát. Soud dovolací své rozhodnutí odůvodnil tak, že dovolání proti napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích není přípustné.

Stěžovatel vytýká soudu prvního stupně především tu skutečnost, že považoval-li soud žádost stěžovatele za neúplnou, měl postupovat dle a vyzvat stěžovatele k opravě nebo doplnění jejího podání. Argumentaci odvolacího soudu považuje stěžovatel za nesprávnou v tom smyslu, že svým potvrzujícím usnesením vylučuje každého z žádosti o osvobození od placení soudních poplatků. Důvodem je především ta skutečnost, že každý, kdo žádá o osvobození od soudních poplatků, má možnosti zajistit si takové podmínky, aby mohl své poplatkové povinnosti dostát. Stejným způsobem argumentoval i soud dovolací. Tímto však podle stěžovatele dochází k eliminaci smyslu žádosti o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel tvrdí, že soudy všech stupňů nesprávně vyhodnotily své povinnosti stran poučovací povinnosti účastníků a nesprávně vyhodnotily smysl ustanovení žádosti o osvobození od placení soudního poplatku. Tímto jednáním soudy zasáhly do ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces dle d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rozhodování o osvobození od soudních poplatků je zásadně doménou soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů ( y) Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení ze strany soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (obdobně např. viz usnesení ze dne 17. 8. 2000

sp. zn.

, ze dne 28. 6. 2012

sp. zn.

, ze dne 20. 11. 2014

sp. zn.

, ze dne 5. 8. 2015

sp. zn.

a řada dalších, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.

Stěžovatel ve svém návrhu nezpochybňuje, že k prokázání svých majetkových poměrů byl ze strany nalézacího soudu vyzván. To také učinil. Nicméně soud prvního stupně nepovažoval prokázání majetkových poměrů za natolik určité, aby na jeho základě bylo lze přistoupit k osvobození od soudních poplatků. V souvislosti s uvedeným soud prvního stupně poukázal na to, že majetkové poměry stěžovatele nebyly v části uvedeny pravdivě (zamlčení existence nemovitého majetku) a v části průkazně (nedoložení příjmů a výdajů sdružení).

Odvolací soud zcela správně uvedl, že stěžovatel vystupuje jako občanské sdružení, které hospodaří se svým rozpočtem, a je pouze a jedině na něm, jakým způsobem bude svoji činnost financovat. Dovedeno k závěrům ad absurdum, bylo by lze využívat formu občanského sdružení k vedení různých soudních sporů, přičemž náklady s tím spojené by nedůvodně nesl stát. Účelem osvobození od soudních poplatků je umožnit sociálně slabým účastníkům řízení ochranu jejich práv. Z rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že členové občanského sdružení dotují každoročně jeho činnost desítkami tisíc korun. Není tedy důvodu se domnívat, že částka 2 000 Kč je pro sdružení, resp. jeho členy, natolik závratná, že by její uhrazení znamenalo zásah do základních práv a svobod stěžovatele.

Z ústavněprávního hlediska nevidí Ústavní soud vadu, jež by mohl obecným soudům vytknout.

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu