Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 957/2016

32 Cdo 957/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně ČEZ, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 45274649, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem v Praze - Zbraslavi, Na Baních 1535, PSČ 156 00, identifikační číslo osoby 75151481, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. -170, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz bod 2 části první článku II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též jen „ “, v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usneseníze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , a jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz).

Dovolatelka se k otázce přípustnosti dovolání jakkoliv nevyjádřila a argumentaci, jež by splňovala kriteria stanovená v , nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání.

Uvedený nedostatek nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. větu první ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Nad rámec uvedeného (coby obiter dictum) považuje Nejvyšší soud za vhodné upozornit na závěr přijatý v jeho usnesení ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 2724, a v rozsudku ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněném tamtéž pod číslem C 3502, podle něhož označil-li žalobce organizační složku státu, která nebyla příslušná za stát jednat, nejde o vadu žaloby; je to soud, kdo je povinen zjistit, která z organizačních složek státu je příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu, a tuto organizační složku přibrat do řízení, pokud se ho již neúčastní. V usneseních ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dovodil, že krajské ředitelství policie je organizační složkou státu a že způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení má ve věcech týkajících se krajského ředitelství policie stát, tj. Česká republika, jejímž jménem jedná (činí právní úkony) příslušné krajské ředitelství.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. dubna 2016

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu