Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1255/2015

20 Cdo 1255/2015

U S N E S E N Í

AUTO KMENTA, s. r. o.

1) M-POLLO, s. r. o.

v likvidaci

, se sídlem v Týništi nad Orlicí, Čapkova 803, identifikační číslo osoby 64257185, zaniklé dne 26. dubna 2014,

2) H. K.

, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, a

3) M. K.

, pro 980 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. března 2014, č. j. -188, takto:

I. Dovolací řízení

se

proti povinné 1) - M-POLLO, s. r. o. v likvidaci -

zastavuje

.

II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. března 2014, č. j. -188,

se

ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými 2) a 3)

ruší

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.

III. Žádná z účastnic ve vztahu mezi oprávněnou a povinnou 1)

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora uvedené věci Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále vesměs „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 11. 2013, č. j. -165, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 20. 8. 2012. č. j. -13 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů exekuce (výroky II. až V.). Uzavřel, že exekuční titul (rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Jánem Senkem ze dne 30. 3. 2012 pod sp. zn. dále též „rozhodčí nález“) nebyl v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř“, doručen povinné 2) a platně nebyla uzavřena ani rozhodčí smlouva, která měla být podepsána jednatelkou oprávněné J. K., avšak „i laickému pohledu“ je zjevná odlišnost podpisu s jejím podpisem na plné moci.

K odvolání oprávněné společnosti Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 3. 2014, č. j. -188, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), oprávněné uložil povinnost nahradit povinné 2) na nákladech odvolacího řízení částku 7 756 Kč (výrok II.) a vyslovil, že ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými 1) a 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Oproti závěrům soudu prvního stupně vedl odvolací soud k potvrzujícímu rozhodnutí jiný důvod. V rozhodčí doložce si účastníci dohodli jednoinstanční rozhodčí řízení a vyloučili možnost ústního projednání věci. Přestože tato ujednání , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 30. 12. 2011 do 31. 3. 2012, dále „z. r. ř.“, zásadně stranám rozhodčí doložky umožňuje, odvolací soud považoval takto uzavřenou rozhodčí doložku za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem ( , , ve znění pozdějších předpisů) s ohledem na „naprostou nepřiměřenost sjednání podmínek rozhodčího řízení oproti podmínkám, za kterých by v tomto případě probíhalo řízení před soudem“. Pro - z uvedeného důvodu - „nezpůsobilý exekuční titul, resp. pro nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu“, odvolací soud i bez návrhu dovodil, že vůči všem povinným je dán důvod k zastavení exekuce ( , dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sen. zn. , publikované pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle , a

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž k předpokladu přípustnosti dovolání ( ) uvedla, že odvolacím soudem řešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolací soud se nesprávně vypořádal s otázkou pravomoci rozhodce k vydání vykonávaného rozhodčího nálezu, neboť se zabýval otázkou platnosti rozhodčí doložky, ačkoli rozhodovací praxe dovolacího soudu přesně rozlišuje mezi neplatností rozhodčí doložky (smlouvy) a její neexistencí (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. ). Podle dovolatelky zkoumaná rozhodčí doložka nezakládá jakoukoli nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch povinných, kteří jejím ujednáním nebyli zbaveni svých procesních práv. Rozhodčí řízení jako alternativní řešení sporů jsou jednodušší a daleko méně formální než řízení před soudem (bývají tedy zpravidla jednostupňová bez možnosti odvolání). Exekučnímu soudu především nepřísluší posuzovat správnost vykonávaného titulu, tj. zda je titulem uložená povinnost soukromoprávní či jiná, povinnost vyplývající z nároku či jejího příslušenství anebo povinnost hmotněprávní či procesněprávní. Právní řád počítá s možností vznášet námitku nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy či doložky, je však třeba postupovat žalobou na zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ustanovení či c) z. r. ř. Judikatura umožňuje přezkum rozhodčích doložek i v rámci exekučního řízení, ale pouze z hlediska, zda vůbec rozhodčí doložka existuje a zda byla dodržena pravidla pro určení rozhodce. Dovolatelka z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc k novému projednání.

K dovolání oprávněné se vyjádřila pouze povinná 2), která se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně. Podle jejího názoru posuzovaná rozhodčí doložka nevyhovuje pravidlům soudního řízení a podstatným způsobem snižuje úroveň ochrany účastníků rozhodčího řízení. Povinná 2) se rovněž domnívá, že samotná rozhodčí doložka je neplatná, „když stanoví, že rozhodčí řízení bude vedeno podle rozhodčího a poplatkového řádu vydaného 1. MORAVSKOU ROZHODCOVSKOU SPOLEČNOSTÍ, s. r. o., tedy řády vydanými soukromým subjektem, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona“. Navrhla, aby podanému dovolání nebylo vyhověno a povinné 2) byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále též „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení ) - dále opět „ “ -, bez ústního jednání (viz ).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení ( ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné ( ), neboť při řešení právní otázky, na níž napadený rozsudek odvolacího soudu závisí [tj. zda v exekučním řízení lze zkoumat platnost existující rozhodčí doložky (smlouvy) hlediskem rozporu rozhodčí doložky (smlouvy) se zákonem], se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (posouzení přípustnosti dovolání vychází z celého obsahu dovolání oprávněné, která samotné hledisko přípustnosti podle ustanovení v úvodu dovolání nepřesně ze zákona citovala). Dovolání je rovněž opodstatněné.

Nejvyšší soud z obchodního rejstříku (sp. zn. C 8553, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové) zjistil, že povinná 1) - M-POLLO, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Týništi nad Orlicí, Čapkova 803, identifikační číslo osoby 64257185 - v průběhu dovolacího řízení dne 26. 4. 2014 zanikla (právní důvod výmazu: zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku) bez právního (procesního) nástupce, takže dovolací řízení se proti povinné 1) zastavuje podle , odst. 5 věty první ve spojení s

K rozhodné právní otázce (viz shora) již Nejvyšší soud opakovaně (např. v usnesení ze dne 30. září 2014, sp. zn. ) vysvětlil, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a nepřihlíží ani k vadám nalézacího řízení (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. , usnesení uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení ze dne 25. května 2000, sp. zn. ). Rovněž Ústavní soud v souvislosti s řešením otázky (nedostatku) pravomoci rozhodce v exekučním řízení uzavřel, že rozhodčí nález nemůže být přezkoumáván z hlediska jeho věcné správnosti. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. , bod IV, nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. , bod 14, 15, k přezkumu rozhodčí doložky z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. ). Proto ani v případě rozhodčích nálezů nepřísluší exekučnímu soudu přezkoumávat, zda smlouva o spotřebitelském úvěru či rozhodčí smlouva neobsahuje ujednání, které by způsobilo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele.

Z konstantní judikatury dovolacího soudu dále vyplývá, že došlo-li k uzavření rozhodčí smlouvy - což v posuzované věci není rozporováno -, byť neplatně, pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu byla a je založena, a obrana povinné může spočívat toliko v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud v neposlední řadě připomíná, že ve své rozhodovací praxi k posuzovanému ujednání rozhodčí doložky v otázce jednoinstančního rozhodčího řízení s vyloučením ústního projednání věci vysvětlil, že „takto sjednaná doložka nevyvolává nerovnováhu v právech a povinnostech stran, která by dosahovala významné intenzity“. S odkazem na ustanovení § 19 odst. 3 z. r. ř., které umožňuje vyloučení ústního jednání, konstatoval, že „jedním z cílů zákona o rozhodčím řízení je urychlení řešení majetkových sporů, přičemž vyloučení ústního jednání je jedním z prostředků, jak tohoto cíle dosáhnout“. Dovodil, že „pokud není absence ústního jednání nijak zneužito (…), nelze říci, že by vyloučení ústního jednání samo o sobě způsobovalo k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2015, sp. zn. ).

Odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sen. zn. , publikované pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není přiléhavý, protože dovolací soud v uvedené věci řešil nedostatek pravomoci orgánu (rozhodce), který exekuční titul vydal, nikoli neplatnost rozhodčí smlouvy (s výjimkou neplatnosti z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, což však není zkoumaný případ ujednání smlouvy majících působit nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků).

Podle ustanovení věty druhé je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V této souvislosti je nutno odvolacímu soudu vytknout, že při nařízeném jednání - za situace, kdy žádný z povinných v odvolacím řízení nenamítal neplatnost rozhodčí smlouvy z důvodu jednoinstančního rozhodčího řízení a vyloučení ústního projednání věci rozhodcem - sice provedl ke svým právním závěrům dokazování (ve formě čteného rozhodčího řádu 1. MORAVSKÉ ROZHODCOVSKÉ SPOLEČNOSTI, s. r. o.), avšak oprávněné poté neposkytl poučení podle o jejích procesních právech a povinnostech, tedy i o tom, že je oprávněna vznést námitky (obranu) týkající se uvedených otázek, a přesto ke zjištěním, která z označeného listinného důkazu učinil, při svém rozhodnutí přihlédl, čímž založil výsledek řízení na zjištění o okolnostech, které nebyly v odvolacím řízení uplatněny a k nimž přihlížet nesměl ( , ). Odvolací soud tímto postupem zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. o zastavení exekuce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2014, sp. zn. , publikované pod číslem 86/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( a ), dále s přihlédnutím k věcně relevantní vadě odvolacího řízení (viz shora), Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle věty za středníkem zrušil a věc odvolacímu soudu vrací podle věty první k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný (viz a ). O

náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými 2) a 3) rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinnou 1) plyne ze skutečnosti, že povinná 1) během dovolacího řízení zanikla bez procesního nástupce a že účelné náklady řízení oprávněné, která zastavení dovolacího řízení proti povinné 1) nezavinila, nevznikly ( , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu