Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F36A0543575AAA10C1257FD30030BAAF.html
HTML · 14.41 KB
No categories available
25 Cdo 146/2016
25 Cdo 146/2016
U S N E S E N Í
I. B.
S u b t e r r a a.s.
, se sídlem Praha 8, Koželužská 2246/5, IČO 45309612, zastoupené JUDr. Kamilou Steinbachovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 4, Dolnokrčská 20/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované
Alianz pojišťovny, a. s.,
se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČO 47115971, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 107 C 27/2010 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2015, č. j. 57 Co 618/2014 -483, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 1.450.682 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví, již utrpěla v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 14. 12. 2005 zaviněnou zaměstnancem žalované.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 3. 7. 2014, č. j. 107 C 27/2010 -431, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 20. 3. 2015, č. j. 107 C 27/2010 -457, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. 57 Co 618/2014 -483, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé a o nákladech státu a změnil jej ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. Vyšel přitom ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi ztrátou na výdělku z důvodu zdravotního stavu žalobkyně a dopravní nehodou ze dne 14. 12. 2005, i se závěrem, že náhrada za ztížení společenského uplatnění již vyplacená vedlejším účastníkem na straně žalované byla nad rámec zjištěného bodového hodnocení soudního znalce a na další náhradu nemá žalobkyně nárok.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že při řešení otázky, zda je pokles příjmů dovolatelky v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká dovolatelka především, že se nevypořádal s rozpory v provedených znaleckých posudcích, z jejichž závěrů dovolatelka dovozuje příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví při dopravní nehodě a ztrátou schopnosti vykonávat soustavné zaměstnání. Dále namítá, že se soudy dostatečně nezabývaly předloženými důkazy, především zdravotní dokumentací a údaji v ní obsaženými, a tyto dostatečně nevyhodnotily, což mělo za následek nesprávné posouzení nároku žalobkyně. V závěru pak dovolatelka uvedla, že soudy nerozhodly o celém uplatněném nároku včetně příslušenství. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. o. s. ř. , avšak není podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné, neboť se odvolací soud při hodnocení důkazů a znaleckých posudků neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
I když dovolatelka uvedla, že uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav, když především zpochybňuje znalecké posudky, jejich hodnocení soudem a závěry, které z nich soudy vyvodily. Správnost právního názoru, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, dovolatelka zpochybňuje na základě vlastního hodnocení důkazů, když především polemizuje se závěrem, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzeným poškozením zdraví a dopravní nehodou. Pouhý odlišný názor dovolatelky na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009 , publikovaný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 9036).
Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím žalovaného a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001 , nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006 , Soubor C 1025 a C 5514). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006 , Soubor C 5514). Posléze uvedené právní posouzení však dovoláním zpochybňováno není.
Otázkou, zda odvolací soud rozhodl o celém uplatněném nároku, namítá dovolatelka vadu řízení. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že vady řízení samy o sobě nemohou být důvodem přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4644/2014 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2355/2015 ).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu