Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 124/2016

7 Tdo 124/2016-34

U S N E S E N Í

V. Š.,

takto:

I.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se

z r u š u j e

rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze

p ř i k a z u j e

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný V. Š.

n e b e r e

do vazby.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2014, sp. zn. , byl obviněný V. Š. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, tedy na dolní hranici trestní sazby, která je od 5 až do 12 let odnětí svobody. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Pokusu uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění soudu I. stupně obviněný dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) v době od 21:00 hodin dne 9. 4. 2014 do 0:30 hodin dne 10. 4. 2014 v obci D. B., okr. P.-v., v místě bydliště, v prostoru obývacího pokoje, po předchozím požití alkoholu fyzicky napadl svoji družku M. H., která byla v 30. týdnu těhotenství, a v úmyslu docílit, aby přišla o nenarozené dítě, jí postupně bil menší až střední silou pěstí do obličeje, mačkal ji rukou paže, stehna a břicho, na které jí sedal a poskakoval po něm, rdousil ji rukama a dusil polštářem se slovy, že ji raději zabije, než aby jí dítě nechal, že z ní dítě dostane, neodjede do té doby, pokud poškozená nepotratí a nezemře, nepřenechá poškozené své geny, přičemž jí způsobil poranění a pohmoždění podrobně uvedená ve výroku o vině, a po účinku mechanického působení na břicho jí vyvolal děložní stahy, které mohly bez včasné léčby vyústit až v předčasný porod, z něhož vyplývají závažná rizika poškození života a zdraví nedonošeného novorozence, a v důsledku tohoto jednání utrpěla poškozená středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu s následnou dobou léčení v trvání několika měsíců.

Citovaný rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním, z podnětu kterého Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že na stejném skutkovém základě uznal obviněného vinným pouze pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto zákonného ustanovení jej odsoudil k mírnějšímu trestu odnětí svobody v trvání tří let. Pro výkon tohoto trestu jej pak podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do mírnějšího typu věznice s dozorem.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v této věci v pořadí první dovolání v neprospěch obviněného, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítal nesprávnou aplikaci zásady zákazu dvojího přičítání vrchním soudem. Ten totiž změnu právní kvalifikace odůvodnil tím, že těhotenství je zahrnuto již v základní skutkové podstatě § 145 odst. 1 tr. zákoníku (pozn. podle § 122 odst. 2 písm. g) tr. zákoníku se těžkou újmou na zdraví rozumí vyvolání potratu nebo usmrcení plodu), takže právní kvalifikace též podle § 145 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (pozn. spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na těhotné ženě) by podle vrchního soudu znamenala nepřípustné dvojí přičítání téže okolnosti.

Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. , zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. , a tomuto soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zrušení rozsudku odvolacího soudu odůvodnil nesprávností právního názoru vrchního soudu a na jeho rozpor s judikaturou, přičemž konkrétně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i na rozhodnutí samotného Vrchního soudu v Praze v jiné obdobné věci.

Vrchní soud v Praze poté znovu projednal odvolání obviněného, nově rozhodl rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. , když podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně tentokrát pouze ve výroku o trestu, a podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, uložil obviněnému opět trest odnětí svobody v trvání tří let, tedy mimořádně snížený o dva roky pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. K výkonu tohoto trestu jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Vrchní soud konstatoval, že z hlediska právní kvalifikace je vázán právním názorem Nejvyššího soudu. Použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody stručně odůvodnil tím, že se jednalo o pouhý pokus, útok nebyl obviněným veden tak velkou silou, aby zanechal na těle poškozené výraznější stopy, a plodu tak nevznikla žádná újma, když se dítě později narodilo donošené a zdravé. Dále vrchní soud uvedl, že při ukládání trestu přihlédl ke stejným kriteriím jako soud I. stupně. Zmínil rovněž, že nedošlo k závažnějšímu následku, že na problémovém soužití a tím i na vzniku konfliktní situace se podílela i sama poškozená, přihlédl i k lítosti obviněného, kterou nepokládal za účelovou, a na druhou stranu vzal v úvahu, že se obviněný dopustil trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu, což nesvědčí o jeho seriozním přístupu k řádnému životu a snaze o nápravu. Uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby v trvání tří let jako nepodmíněného, pak vrchní soud odůvodnil tím, že se obviněný z předchozího podmíněného trestu nepoučil a znovu se dopustil závažné násilné trestné činnosti.

Také proti tomuto, v pořadí již druhému, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odvolání obviněného, podal Nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedl, že použití moderačního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu (pozn. dále jen „pokus“, o který se jedná v této trestní věci). Snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku je přitom mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a to jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. b) c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. O použití ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku lze podle nejvyššího státního zástupce jistě uvažovat u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo vyloženě nezávažný následek, což ale není v této trestní věci, když vedle menších povrchových zranění na těle poškozené, byly u ní v důsledku mechanického násilí vyvolány děložní stahy, které bez včasné léčby mohly vyústit v předčasný porod nedonošeného dítěte s vysokým rizikem pro jeho život a zdraví. Navíc, že poškozená utrpěla středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, jež si vyžádala několikaměsíční léčení. Nejvyšší státní zástupce proto nesouhlasí s argumentací odvolacího Vrchního soudu v Praze, že by útok obviněného nezanechal výraznější stopy, protože byl veden razantně, agresivně a následné narození zdravého dítěte bylo spíše důsledkem šťastné náhody a včasné léčby. Navíc také poukázal na to, že obviněný před spácháním činu nevedl řádný život, když se jej dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. S odkazem na rozhodnutí publikované pod č. rozh. tr. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že okolnosti spáchaného činu se nevyznačují žádnou výjimečností a neobvyklostí, která by odůvodňovala použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody.

Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil.

II.

Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce, z důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru, že uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. byly námitkami nejvyššího státního zástupce naplněny a dovolání je důvodné. V důsledku uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky, spočívá napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně pak jde o trest uložený ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným a byl naplněn i druhý uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody upravuje ustanovení § 58 tr. zákoníku. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. V ustanovení § 58 odst. 3 tr. zákoníku je pak uvedeno zákonné omezení takovéhoto snížení trestu jeho minimální hranicí.

V této trestní věci Vrchní soud v Praze aplikoval ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, podle kterého soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Omezením stanoveným v odstavci 3 přitom není vázán.

Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že použití moderačního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku je mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a to jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. (publikovaném pod č. rozh. tr.) uvedl, že mimořádnost snížení trestu odnětí svobody ve smyslu

§ 58 odst. 1

tr. zákoníku musí spočívat v takových okolnostech případu nebo poměrech pachatele, které jsou alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam. Takové mimořádné okolnosti byly shledány např. ve věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu 19. 12. 2013, sp. zn. , kde Nejvyšší soud uvedl, že použití

§ 58 odst. 1

tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby odnětí svobody u trestného činu znásilnění podle

§ 185

tr. zákoníku není vyloučeno tehdy, když pachatel spáchal tento trestný čin s výjimečně malou intenzitou násilí a poškozené osobě nezpůsobil následky na jejím zdraví, přičemž šlo o jednorázové a krátkodobé jednání. Konkrétně se jednalo o dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, podané v neprospěch obviněného, který v osobním motorovém vozidle, za účelem přimět ve dvou případech poškozené nezletilé k pohlavnímu styku, sklopil opěradlo sedačky spolujezdce, na kterém poškozené seděli, ač jej od sebe rukama odstrkovaly a snažily se jej od sebe odtlačit, což se jim pro jeho fyzickou převahu nepodařilo, jednou rukou je osahávat na prsou, nohou a břiše, a když poškozené poté, co jim strčil svoji ruku pod spodní kalhotky a zasunul nejméně jeden prst do přirození, zareagovaly kopnutím resp. zaznamenal ve tváři druhé poškozené zděšení, od dalšího jednání v obou případech upustil.

Rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku, zpravidla snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu se ale uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin.

v ustanovení umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřoval. Závažnost pokusu je dána především tím do jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby.

Nejvyšší soud, ač přihlíží obecně i k zájmu na stabilitě pravomocných rozhodnutí soudů, s ohledem na jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, a jeho hrozící i vzniklé následky, musel přisvědčit námitce nejvyššího zástupce, že podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody v tomto případě splněny nebyly. Použití moderačního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Nelze pominout, že snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku je mimořádné a vyžaduje proto, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů, a navíc lze k němu přistoupit jen za předpokladu, že vzhledem k jeho povaze a závažnosti, posuzované především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6 písm. c) tr. zákoníku, by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Jestliže o použití ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku lze, jak namítá nejvyšší státní zástupce, uvažovat u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo pouze nezávažný následek, tak jeho použití je vyloučeno v této trestní věci, když vedle menších povrchových zranění na těle poškozené, byly u ní v důsledku mechanického násilí na břicho vyvolány děložní stahy, které bez včasné léčby mohly vyústit v předčasný porod nedonošeného dítěte s vysokým rizikem pro jeho život a zdraví. Navíc poškozená utrpěla středně těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, jež si vyžádala několikaměsíční léčení. Nelze proto přisvědčit argumentaci Vrchního soudu v Praze, že se jednalo o pouhý pokus, že útok nebyl obviněným veden tak velkou silou, aby zanechal na těle poškozené výraznější stopy, a plodu tak nevznikla žádná újma, když se dítě později narodilo donošené a zdravé. Byť těžká ujma na zdraví poškozené v důsledku jednání obviněného nevznikla a jednání zůstalo ve fázi pokusu, významně k tomu nepřispěl obviněný, ale včasná léčba poškozené a uvedené následky jeho jednání jsou i tak závažné. Za této situace nemůže použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odůvodnit ani argumentace vrchního soudu, že se na problémovém soužití, a tím i na vzniku konfliktní situace, podílela i sama poškozená, ani projevená lítosti obviněného. Dalšímu nutnému hledisku pro použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, a to možnosti nápravy obviněného i trestem kratšího trvání, pak odporuje i zjištění, že se dopustil trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odkladu výkonu trestu, což ostatně i podle vrchního soudu nesvědčí o jeho seriózním přístupu k řádnému životu a snaze o nápravu.

Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. . Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. pak přikázal uvedenému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze tedy předmětnou trestní věc znovu projedná a rozhodne o odvolání obviněného v souladu s právním názorem vysloveným v tomto usnesení.

III.

Nejvyšší soud vzhledem k opětovnému zrušení rozsudku odvolacího soudu, současně rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř., že se obviněný nebere do vazby. Obviněný byl po zahájení trestního stíhání vzat do vazby počínaje dnem 23. 4. 2014, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) c) tr. ř. S výjimkou přerušení výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci, kdy po prvním zrušení předchozího rozsudku Vrchního soudu v Praze usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. , obviněný nebyl vzat do vazby, ale byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody uloženého v jiné trestní věci, od 12. 11. 2015 do současné doby opět vykonával trest odnětí svobody v trvání tří let, uložený nyní zrušeným již druhým rozsudkem vrchního soudu. Z trestního spisu vyplývá, že trest odnětí svobody obviněný v současné době vykonává ve věznici V. Protože část trestu odnětí svobody obviněný již vykonal, v novém řízení o odvolání podaném pouze obviněným mu nemůže být uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen soudem I. stupně, a projevil lítost nad svým jednáním, kterou ani vrchní soud nepovažoval za účelovou, Nejvyšší soud již důvody vazby u něj neshledal.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2016

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu