Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4211/2015

26 Cdo 4211/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Peluškova 1443, Lipnická 1448, se sídlem v Praze 9 – Kyjích, Pelušková 1443, IČO: 27108325, zastoupeného Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8 – Libni, Nad Rokoskou 1228/38, proti žalovanému Mgr. O. K., P., zastoupenému JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Senovážné náměstí 1463/5, o zaplacení částky 14.488,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2015, č. j. -115, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 25. dubna 2014, č. j. -79, zastavil řízení – v důsledku částečného zpětvzetí žaloby – co do částky 6.769,- Kč a částky 3.231,- Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 7.719,- Kč s tam specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

Následně k návrhu žalovaného soud prvního stupně usnesením ze dne 13. května 2014, č. j. -82, ve spojení s usnesením ze dne 20. června 2014, č. j. -89, zrušil (podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „ “) rozsudek pro zmeškání ve vyhovujícím výroku II. a v nákladovém výroku III.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. února 2015, č. j. -115, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Dovolání žalobce (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle (srov. čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení , avšak podle dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V rozsudku ze dne 16. prosince 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. 27/2015 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud dovodil, že pro přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen tzv. mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, nemá význam skutečnost, že žalobou uplatněné peněžité plnění v době rozhodování o základu nároku nepřevyšuje 50.000,- Kč. Již v usnesení ze dne 8. července 2011, sp. zn. , však Nejvyšší soud rovněž dovodil, že není přípustné dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek pro zmeškání ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000,- Kč. V poměrech obnovy řízení pak v rozhodnutích z 19. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněném pod č. 59/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 27. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud také dovodil, že úprava tehdy obsažená v ustanovení (nyní ) platí i pro dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění. Byť názor přijatý v rozsudku ze dne 16. prosince 2013, sp. zn. , zajisté konvenuje dovolateli (neboť ten ve vztahu k přípustnosti dovolání v podstatě uvedl, že zde se peněžitý limit upravený v ustanovení neuplatní proto, že v ní „nešlo o rozhodování o peněžitém plnění, ale rozhodování o zrušení usnesení, které zrušilo rozsudek pro zmeškání“), ve skutečnosti není v poměrech posuzované věci použitelný. Je tomu tak proto, že mezitímním rozsudkem se rozhoduje o základu uplatněného nároku, nikoli však o jeho výši; v posuzovaném případě ovšem odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zrušil ve vyhovujícím výroku II. ohledně částky 7.719,- Kč, tj. částky nepřevyšující 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) rozsudek pro zmeškání. S přihlédnutím k názorům přijatým v posléze uvedených rozhodnutí proto dovolací soud uzavřel, že peněžitý limit upravený nyní v ustanovení se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání týkajícího se peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000,- Kč.

V projednávané věci napadl dovolatel usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zrušen rozsudek pro zmeškání ve vyhovujícím výroku II. týkajícím se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 7.719,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se při posouzení otázky přípustnosti dovolání nepřihlíží), tj. částku nepřevyšující 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. března 2016

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu