Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4037/2014

23 Cdo 4037/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CN CARGO Spedition s.r.o., se sídlem ve Vodňanech, Výstavní 726/II, PSČ 389 01, IČO 26049422, zastoupené JUDr. Jiřím Kroftou, advokátem, se sídlem v Praze 1, U Železné lávky 568/10, proti žalované ŠINDELÁŘ SPEDITION s.r.o., se sídlem v Sedleci 49, PSČ 373 47, IČO 26024641, zastoupené Mgr. Janem Úlehlou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, o zaplacení částky 3 965 006,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2014, č. j. -118, takto:

Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :

( )

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. prosince 2012, č. j. -85, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 3 965 006,90 Kč s 5% úrokem z prodlení od 27. června 2007 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl návrh na zaplacení dalšího úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů z částky 3 965 006,90 Kč od 27. června do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2014, č. j. -118, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (k němuž se vyjádřila žalovaná), jehož přípustnost spatřuje v tom, že při řešení otázky námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolacím soudem má být tato otázka posouzena jinak.

Z obsahu dovolání se pak podává, že dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání i v tom, že dovolací soud dosud neřešil právní otázku, zda prodloužení promlčecí doby upravené Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vyhlášené pod číslem 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva CMR), jednostranným písemným prohlášením podle obchodního zákoníku nebo dohodou ve smyslu „nového “ je právním úkonem, resp. právním jednáním, které může být učiněno výlučně osobami oprávněnými jednat za obchodní společnost podle zápisu do obchodního rejstříku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony (dále jen opět „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sen. zn. ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Jak již v Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. ) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje.“ Totéž samozřejmě platí u otázky hmotného práva.

Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání nedostála, přičemž nevymezila, od které konstantní judikatury se rozhodnutí odvolacího soudu odchyluje.

Rovněž dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu , ani v režimu

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ani tomuto požadavku dovolatelka v dovolání nevyhověla.

Námitka dovolatelky, že právní úkon, jímž mělo dojít k prodloužení promlčecí doby, nemusel učinit statutární orgán žalované, přípustnost dovolání nezakládá, neboť jde o otázku, kterou odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, reprezentovanou rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. , uveřejněným pod č. 76/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podle závěrů vyjádřených v tomto rozhodnutí osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, nemůže být současně zákonným zástupcem této osoby.

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ), neboť v dovolacím řízení zčásti nelze pokračovat pro vadu, kterou žalobce včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sp. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl), zčásti je dovolání podle nepřípustné.

Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2016JUDr. Zdeněk D e spředseda senátu