Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4543/2015

32 Cdo 4543/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně MINING SERVICE LLC., se sídlem 3411 Silverside Road, Wilmington, County of New Castle, Delaware, USA, DE 19810, registrační číslo 4734220, zastoupené Mgr. Janem Lehovcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1586/4, PSČ 110 00, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze – Malé Straně, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, č. j. -137, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném ke dni 1. 9. 1994, (tj. ve znění , dále jen „ “) vylučovalo aplikaci ustanovení , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), která dle mínění dovolatelky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není dán, neboť Nejvyšší soud tuto otázku již v mezidobí vyřešil, a to v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , (veřejnosti dostupném na http://www.nsoud.cz), jenž ovšem dovolatelce v době podání dovolání znám být nemohl. V něm zformuloval a odůvodnil závěr, že důsledkem vypuštění ustanovení o ručení Fondu národního majetku České republiky (dále též jen „Fond“) ze s účinností ke dni 13. 8. 1993 byl právní režim, v němž za ty závazky, které přešly v rámci privatizace na nabyvatele privatizovaného majetku později než dne 12. 8. 1993, Fond neručí, a to nikoliv pouze na základě , nýbrž neručí za tyto závazky vůbec; vypuštění ustanovení o ručení Fondu ze je třeba chápat jako speciální úpravu, jíž bylo ručení Fondu zrušeno a která vylučuje aplikaci obch. zák. na ty závazky, k jejichž přechodu na nabyvatele podniku (jeho části) došlo v rámci privatizace podle

Odvolací soud řešil vymezenou otázku hmotného práva shodně, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se tedy - ve smyslu - neodchýlil. K tomu pak, aby takto vyřešenou právní otázku posoudil jinak (aby se od přijatého řešení odklonil), Nejvyšší soud neshledává důvod.

Důvod pak Nejvyšší soud neshledává ani k dovolatelkou navrženému postupu podle y, tj. k předložení věci Ústavnímu soudu pro rozpor ustanovení s ústavním zákonem. Kdyby měl za to, že uvedené ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem, přistoupil by k takovému kroku již ve věci vedené pod sp. zn. . Ústavní soud se vývojem právní úpravy ručení Fondu za závazky přešlé v rámci privatizace na nabyvatele privatizovaného majetku, zakotvené v , ve své rozhodovací praxi již zabýval, přičemž např. v nálezu ze dne 14. 9. 1999, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 124/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vyhodnotil postupné novelizace tohoto ustanovení tak, že zákonodárce postupně snižoval rozsah ručení Fondu za závazky nabyvatelů privatizovaného majetku, až je s účinností od 6. 12. 1994 zrušil zcela. K závěru o rozporu této právní úpravy s ústavním zákonem Ústavní soud nedospěl.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. března 2016

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu