Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4224/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce: město Polička, se sídlem v Poličce, Palackého náměstí 160, IČO: 00277177, zastoupené JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rybníček 4, proti žalovaným 1) J. V., P., 2) Ing. K. W., P., a 3) Měšťanskému pivovaru v Poličce, a.s., se sídlem v Poličce, Pivovarská 151, IČO: 60112344, zastoupeným JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vápencová 13, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. května 2015, č. j. -519, takto: I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. října 2014, č. j. -475, ve výroku pod bodem I, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „žalobce je vlastníkem městského opevnění v P. postaveného na pozemcích p. č. 233, 234 a 235 v obci a kat. území P.“, jakož i v nákladových výrocích pod body III a IV, zatímco ve výroku o náhradě nákladů řízení – ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými (výrok pod bodem II) – odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž napadl rozhodnutí soudu o věci samé (určení vlastnického práva). Přípustnost dovolání spatřuje v tom, „že má být vyřešená právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak“, dodávaje, že „splnění předpokladů dle ust. § 241a odst. 2 spatřuje v tom, že odvolací soud učinil nesprávné závěry týkající se toho, zda se v daném případě jedná o samostatnou věc se samostatným právním osudem“. Jako dovolací důvod žalobce ohlásil, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, s pozdějším doplněním, že „odvolací soud na daný skutkový stav nesprávně aplikoval právní normu (jíž nesprávně vyložil), tedy z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků“.

Podle ustanovení je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. , nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že „dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Spatřuje-li snad dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.“

K tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání a jeho doplnění (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a za situace, kdy jiným účastníkům než dovolateli v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu