Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5401/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s.. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54,proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem, sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, PSČ 709 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2015, č. j. -92, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. července 2015, č. j. -92, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 28. ledna 2015, č. j. -74, jímž Městský soud v Praze zamítl „námitku rozhodčí smlouvy vznesenou žalovaným v rámci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu“.

Odvolací soud − odkazuje na ustanovení bodu 6.1 smlouvy o zajištění blankosměnkou, uzavřené dne 1. srpna 2012 mezi žalobkyní a společností OLYMPS DOOR s. r. o. (dále jen „společnost“ a „smlouva o zajištění blankosměnkou“) a cituje ustanovení , (dále jen „“) a ustanovení a odst. 3 , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „“) − uzavřel, že žalovaný nebyl stranou smlouvy o zajištění blankosměnkou a „dohodu o tom, že spory z této smlouvy či v souvislosti s ní vzniklé budou rozhodovány Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, vůbec neuzavřel“. Prohlášení žalovaného (jako avalisty) ze dne 1. srpna 2012 za „dohodu se žalobkyní o tom, že spory mezi nimi coby účastníky směnečného vztahu směnkou založeného budou řešeny v rozhodčím řízení“, považovat nelze.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – odporuje závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 23. února 2011, sp. zn. . Z označeného rozhodnutí – pokračuje dovolatel – vyplývá jednoznačný závěr, že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o zajištění blankosměnkou se vztahuje i na žalovaného.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usneseních ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 30. září 2014, sp. zn. a ze dne 30. září 2015, sp. zn. .

O tom, že v poměrech projednávané věci žalobkyně a žalovaný (jako směnečný rukojmí) dohodu o pravomoci rozhodce (rozhodčího soudu) k projednání věci, jež by odpovídala požadavku plynoucímu z ustanovení § 3 zákona, neuzavřeli, pochybnosti nejsou.

Konečně Nejvyšší soud dodává, že i v dovolatelem zmiňovaném rozsudku sp. zn. uzavřel, že spor mezi ručitelem a věřitelem by bylo možné rozhodovat v rozhodčím řízení pouze v případě, že ručitel a věřitel projevili vlastní vůli přenést pravomoc o rozhodování sporu mezi nimi do rozhodčího řízení. Navíc v odkazované věci dovolací soud posuzoval poměry ručitele a nikoli směnečného rukojmího.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu