Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4471/2015

22 Cdo 4471/2015

U S N E S E N Í

V. Š.

L. Š.

, zastoupenému JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1.2015, č. j. 70 Co 493, 494/2014-349, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 19 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Hedviky Hartmanové.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 9 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2013, č. j. -226, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků („SJM“). Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 8. 1.2015, č. j. 70 Co 493, 494/2014-349, rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil.

Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti výrokům II. a IV., podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Žalovaný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, a předpokládá, že právní otázka může být dovolacím soudem posouzena jinak. Namítá, jak tvrdí, nesprávné posouzení věci, které spatřuje v nesprávném postupu znalkyně při oceňování nemovitostí v SJM.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Dovolatel opírá přípustnost dovolání o tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; to však již není důvod přípustnosti dovolání (viz výše – ostatně ani není zřejmé, v čem by takový význam měl spočívat). Požadavek dovolatele, aby dovolací soud právní otázku řešenou odvolacím soudem posoudil jinak, než jí posoudil odvolací soud, nemůže přípustnost založit. Významově totiž neodpovídá tomu, aby „

dovolacím soudem

(již dříve) vyřešená právní otázka byla (

dovolacím soudem

) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). Řečeno jinak, žalobce se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně („jinak“) od odvolacího soudu. To však není důvod přípustnosti dovolání.

Dovolatel není spokojen s tím, že soud nenařídil provedení revizního znaleckého posudku. I kdyby šlo o pochybení soudu, mohlo by jít jen o vadu řízení, ke které by dovolací soud mohl přihlédnout jen v případě přípustného dovolání. Pokud dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle , může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání přípustné. Dovolatel však v souvislosti s tvrzenými vadami řízení otázku hmotného či procesního práva nevymezil, a proto není Nejvyšší soud oprávněn tvrzené vady zjišťovat (to platí i o údajném neprovedení v dovolání blíže neoznačených důkazů, navržených žalovaným). Jen na okraj se dodává, že soud prvního stupně se hodnocením znaleckého posudku zabýval a uvedl, že po jeho opravě a výpovědi znalkyně žalovaný jeho závěry nezpochybňoval (č. l. 227 dole). Návrh na provedení revizního znaleckého posudku v řízení před soudem prvního stupně (a ani v odvolacím řízení) neučinil, a tak se soud provedením takového posudku neměl důvod zabývat. K přezkumu znaleckého posudku v dovolacím řízení pak nejsou dány podmínky (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2011, sp. zn. , a judikaturu v něm uvedenou).

Dovolatel zpochybňuje skutkové zjištění o ceně nemovitosti (a v té souvislosti postup znalkyně). Jde o námitku skutkovou, kterou se dovolací soud nemůže zabývat; skutkové námitky nejsou od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení přípustné. Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. ). Není tu tedy nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání; ostatně ani uplatněné dovolací důvody nejsou dostatečně konkrétní a obsahově neodpovídají .

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není podle přípustné; proto je Nejvyšší soud podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. února 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu