Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3986/2015

32 Cdo 3986/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Office Centre Vinohrady, spol. s. r. o., se sídlem v Praze 2, Římská 15, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 41197216, zastoupené Mgr. Alešem Hanákem, advokátem, se sídlem v Pacově, Španovského 316, PSČ 395 01, proti žalované McKinsey & Company, Inc.Czech Republic, se sídlem 2711 Centerville Road Suite 400, Wilmington, Delaware 19808, Spojené státy americké, jednající prostřednictví své organizační složky se sídlem v Praze 2, Na Rybníčku 5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 61383023, zastoupené Mgr. Mgr. Petrem Hanzalem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 5, Malátova 509/4, PSČ 150 00, pro zaplacení částky 12 728 611 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2015, č. j. -599, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 11. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2014, č. j. -525, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 12 728 611,07 Kč s úrokem z prodlení(výrok pod bodem I), žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů ve výši 2 344 238,45 Kč žalované (výrok pod bodem II) a ve výši 27 391,32 Kč státu (výrok pod bodem III), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání především v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a dále též v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být vyřešena jinak.

Dovolatelka přitom podle obsahu dovolání vymezuje jen jedinou právní otázku, a to otázku hmotného práva, zda situaci, v níž se v důsledku fúze stala nájemcem nebytových prostor v jejím domě obchodní společnost, na niž se vztahuje konkurenční doložka sjednaná v nájemní smlouvě uzavřené mezi dovolatelkou a žalovanou, lze podřadit pod ustanovení , , zrušeného ke dni 1. 1. 2014. Splnění předpokladů přípustnosti tak ve vztahu k téže otázce vymezuje promiskue na všechny (s výjimkou jednoho) zákonem aprobované důvody přípustnosti dovolání, a to ačkoliv se vzájemně vylučují. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://nsoud.cz, a ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , odmítl).

Rozhodovací praxi dovolacího soudu, která má být dle jejího mínění rozporná, či jeho dosavadní judikaturu, od níž by se měl dovolací soud odklonit, ostatně dovolatelka neoznačuje (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Spatřuje-li dovolatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že „právní otázka platnosti či neplatnosti výpovědi žalované z nájemního vztahu měla být posouzena jinak“, pak podle obsahu její dovolací argumentace tím má zjevně na mysli, že by tato otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil soud odvolací. Takový předpoklad přípustnosti dovolání však ustanovení nezná. Poslední z tam taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit, tj. posoudit tuto otázku jinak (z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Nicméně v rámci obsahového vymezení dovolacího důvodu dovolatelka namítá, že odvolací soud se při řešení shora vymezené otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudků ze dne 10. 4. 2007, sp. zn. , a ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. . V tomto ohledu má tedy Nejvyšší soud požadavky na obligatorní obsahové náležitosti dovolání co do přípustnosti dovolání za splněné.

Přípustné však dovolání není, neboť odvolací soud se při řešení vymezené právní otázky od dovolatelkou označené ani od jiné ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodklonil.

Závazek, který podle závěrů odvolacího soudu dovolatelka porušila, je závazek sjednaný v článku 29 nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky v roce 1994 tak, že v průběhu doby nájmu pronajímatelka „nepronajme, nebude pronajímat, nesmí pronajmout či se zdrží pronájmu“, ani nedá souhlas s podnájmem žádného prostoru v budově nebo v kterékoliv budově přilehlé k budově vlastněné nebo spravované pronajímatelkou nebo jakoukoliv z jejích dceřiných nebo přidružených společností, tam jmenovitě označeným společnostem. Jde o typově zcela jinou situaci, než kterou Nejvyšší soud řešil v dovolatelkou označených rozhodnutích (ve věci sp. zn. bylo plnění podmíněno vydáním územního rozhodnutí, přičemž návrh na jeho vydání byl zamítnut, a ve věci sp. zn. osoba, která se smlouvou o smlouvě budoucí zavázala převést své vlastnické právo k věci, toto vlastnické právo pozbyla tím, že věc vložila do základního kapitálu obchodní společnosti).

Řešení dovolatelkou vymezené otázky je obsaženo již v předchozím (kasačním) rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, v rozsudku ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud zaujal závazný právní názor, že posuzovaný stav je porušením závazku pronajímatele (nikoliv tedy důvodem jeho zániku), neboť bylo v možnostech pronajímatele smluvně si zajistit, aby k takové situaci nemohlo dojít. Dovolatelkou zpochybněné právní posouzení odvolacího soudu je s tímto závěrem v plném souladu.

Nad rámec uvedeného lze doplnit, že argumentace dovolatelky ujednáním v článku 23 nájemní smlouvy, vzhledem k němuž mohl nájemce řešit pro něho nežádoucí stav ukončením nájemního vztahu výpovědí v devítiměsíční výpovědní době za předpokladu současného zaplacení majetková sankce ve výši násobků měsíčního nájemného, se s citovanými závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. míjí.

V části, v níž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení, postrádá dovolání jakoukoliv argumentaci a nemá tedy žádnou z náležitostí vyžadovaných ustanovením Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež v tomto rozsahu brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání v této jeho části (srov. větu první ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. února 2016

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu