Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2577/2015

23 Cdo 2577/2015

U S N E S E N Í

AŽD Praha s. r. o.

LSTP spol. s r. o.

, se sídlem v Praze 10, Dubečská 34, PSČ 100 00, IČO 25694049, zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 320/49, PSČ 128 00, o zaplacení částky 1 797 792 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2015, č. j. -165, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “)

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. ledna 2014, č. j. -53, ve znění opravného usnesení ze dne 21. května 2014, č. j. -103, zamítl žalobu s návrhem na zaplacení 1 797 792 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 95 590 Kč (výrok pod bodem II).

Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobkyně jednotlivými dopisy žádala a reklamovala u žalované vady díla a vyzývala žalovanou k jejich odstranění. Žalovaná odmítala tyto reklamované závady uznat, proto si žalobkyně zajistila opravu vad u jiné společnosti. Z tohoto titulu uplatňuje po žalované náhradu škody. Soud však neměl za prokázané, že by žalobkyně postupovala způsobem předvídaným v ustanovení ve spojení s , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), neboť žalobkyně nepožadovala po žalované slevu z ceny díla, ani od smlouvy neodstoupila. Žalobkyně proto nemůže v souladu s obch. zák. na žalované žádat náhradu předmětné škody. Toto rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil i odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. .

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. února 2015, č. j. -165, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud uzavřel, že z dosud provedeného dokazování nevyplývá, zda se žalobkyně a žalovaná ve smluvních ujednáních odchýlily od dispozitivních ustanovení § 564 a § 437 obch. zák. Odvolací soud poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které mohou z odpovědnosti za škodu vzniknout práva shodná s odpovědností za vady, ale také práva odlišná, jež nelze z odpovědnosti za vady uspokojit. Může se jednat o další škody, které jsou vadným plněním zapříčiněny. Takto vzniklá škoda nemůže být kryta některým nárokem z odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v režimu odpovědnosti za škodu. Uplatněním nároku na náhradu škody se poškozený nehodlá domoci kompenzace hodnoty provedeného díla, ale žádá náhradu skutečné škody nebo ušlého zisku, které mu v důsledku vadného plnění vznikly. Porušení povinnosti ze závazkového vztahu jako předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu spočívá v takovém případě v dodání vadného díla, v důsledku čehož vznikla uplatňovaná škoda. Podle odvolacího soudu proto bude třeba, aby se soud prvního stupně znovu zabýval otázkou existence a obsahu smluvního vztahu mezi účastníky a existencí tvrzených vad díla.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka odkazuje mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. , ze kterého vyvozuje, že nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady je nárokem z titulu odpovědnosti za vady. Stane-li se vada subjektivně neodstranitelnou, může objednatel od smlouvy odstoupit nebo požadovat slevu z ceny, nikoli však opravit si vady sám. Dovolatelka namítá, že pokud by vady odstraňovala sama, žalobkyně by žádné další náklady nemusela vynakládat.

Z důvodů výše uvedených dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila tak, že navrhuje jeho odmítnutí, popřípadě zamítnutí. Namítá, že dovolatelka podsouvá odvolacímu soudu závěry, jež neučinil. Judikatura, na kterou dovolatelka odkazuje, nedopadá na daný případ. Žalovaná ani neuvedla, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci. Ostatně odvolací soud soudu prvního stupně vyčetl neúplné zjištění skutkového stavu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. , rozsudku ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. , rozsudku ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , rozsudku ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , rozsudku ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. , rozsudku ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. a od rozsudku ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. , ale i od usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. .

Závěry těchto rozhodnutí lze stručně shrnout tak, že objednatel díla má právo odstranit sám vady díla nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění jen tehdy, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán. Neuplatnil-li objednatel nároky z odpovědnosti za vady díla, nemůže se domáhat náhrady škody vzniklé mu z vadného plnění zhotovitele v rozsahu, ve kterém se mohl domoci uspokojení uplatněním práv z odpovědnosti za vady (§ 440 odst. 2 obch. zák.). Mohl by se však domáhat náhrady další (následné) škody, vzniklé mu v důsledku vadného plnění zhotovitele.

Odvolací soud však na tyto závěry sám odkázal a upozornil soud prvního stupně na to, že žalobkyně se domáhá i náhrady škody způsobené vadným dílem. Správný byl i postup odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně vyzval k tomu, aby zjistil obsah závazkového vztahu a existenci tvrzených vad. Pro rozhodnutí ve věci je nutné zjistit, zda si smluvní strany ujednaly, že žalobkyně si může odstranit vady díla sama nebo prostřednictvím třetí osoby, či nikoli. Stejně tak bude třeba, aby soud posoudil, zda bylo dílo vadné a případně jaká část z žalované částky se týká nákladů vynaložených žalobkyní na odstranění vad díla a jaká část představuje uplatnění nároku na náhradu škody.

Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nerozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle věty první odmítl, neboť dovolání není přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí ( ve spojení s ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. března 2016

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu