Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
515B469162EF8024C1257FA40047E0ED.html
HTML · 17.18 KB
No categories available
21 Cdo 5033/2015
21 Cdo 5033/2015
U S N E S E N Í
K. P.
Saint-Gobain Construction Products CZ a. s.
se sídlem v Praze 10, Počernická č. 272/96, IČO 25029673, zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Hálkova č. 1406/2, o 242.560,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 259/2014 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. června 2015, č. j. 61 Co 235/2015 -87, takto:
I. Dovolání žalobce
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2015, č. j. 61 Co 235/2015 -87, do potvrzujícího výroku ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř. “), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce včasného podání žaloby o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce , srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb. ) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 660/2009 , uveřejněný pod č. 20/2011 v časopise Soudní judikatura; k důsledkům nepodání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením a k otázce nemožnosti přezkoumávat platnost rozvázání pracovního poměru jako předběžnou otázku srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb. ) rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. února 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68 , uveřejněný pod č. 40/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. března 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96 , uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura; k otázce skončení pracovního poměru více právními úkony srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 195/97 , uveřejněný pod č. 31/98 v časopise Soudní judikatura, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2001, sp. zn. 21 Cdo 2647/2000 , v nichž byl přijat právní názor, že rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně) zákoník práce ani jiné předpisy nevylučují (nezakazují) a že jednotlivé právní úkony se posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky; k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99 , uveřejněný pod č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. 21 Cdo 1582/2012 , z jejichž odůvodnění (mimo jiné) vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu; k otázce výkladu projevu vůle pracovněprávních úkonů (§ 18 zákoníku práce , § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013) srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb. ) například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října. 1996, sp. zn. 3 Cdon 946/96 , uveřejněný pod č. 29/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96 , uveřejněný pod č. 35/1998 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004 , uveřejněné pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Závěry vyjádřené ve výše citovaných rozsudcích Nejvyššího soudu jsou použitelné rovněž při aplikaci zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce , ve znění pozdějších předpisů, jímž se řídí projednávaná věc. Na právních názorech v těchto rozhodnutích uvedených, které dosud nebyly judikatorně překonány a jejichž správnosti se nedotýkají ani argumenty žalobce uvedené v dovolání, nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
V části dovolání, v níž žalobce vytýká soudům nedostatečně provedené dokazování a hodnocení provedených důkazů, nezpochybňuje právní posouzení věci, ale ve skutečnosti tím napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje tak proti rozsudku odvolacího soudu jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolání žalobce protirozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 6. 2015, č. j. 61 Co 235/2015 -87, do potvrzujícího výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. rovněž přípustné, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu, když výše nákladů v řízení před soudem prvního stupně činila 23.232,- Kč a výše nákladů odvolacího řízení 24.884,- Kč) 50.000,- Kč. K výkladu ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) byl dovolacím soudem přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 ), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu