Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3519/2015

30 Cdo 3519/2015

U S N E S E N Í

TST REAL s.r.o.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2015, č. j. -68, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 157 531,50 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. září 2014, č. j. -45, žalobě co do částky 63 000 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok I), žalobu co do částky 94 531,50 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč (výrok III).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. dubna 2015, č. j. -68, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (I) změnil tak, že žalobu i co do částky 63 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Zamítající výrok rozsudku soudu prvního stupně (II) nebyl odvoláním napaden, a tak nabyl právní moci samostatně.

Odvolací soud věc po právní stránce posoudil tak, že sice došlo ke vzniku práva žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za majetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu, avšak okolnost, že žalobkyně v posuzované věci postoupením dobrovolně nabyla problematickou pohledávku, o níž se dalo předpokládat, že bude obtížně vymahatelná, a následně ji dále prodala, objektivně snižuje význam předmětu řízení pro poškozenou, přičemž v daném případě postačuje samotné konstatování porušení práva, jehož se žalobkyni již dostalo ve stanovisku žalované ze dne 27. února 2014.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

K otázce stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění se Nejvyšší soud opakovaně vyjadřuje v tom smyslu, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího, a proto obecný nesouhlas s přiznanou formou či výší zadostiučinění přípustnost dovolání nezakládá. Dovolací soud při přezkumu zvolené formy a výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přičemž zvolenou formou a případně výší zadostiučinění se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. ), což s ohledem na skutková zjištění v dané věci není případ žalobkyně. Přitom platí, že bylo-li porušení práva poškozeného konstatováno již v rámci předběžného projednání podle ve znění pozdějších předpisů) a příslušný úřad se za ně omluvil, a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu jako nedůvodnou zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 37/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka, zda při posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného je možno přihlédnout i k okolnosti, že poškozený nabyl pohledávku, jež byla předmětem původního řízení, postoupením, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. prosince 2010, sp. zn. , dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2012, sp. zn. ).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 9. února 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu