Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1121/2013

30 Cdo 1121/2013

U S N E S E N Í

PhDr. H. P.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky,

se sídlem v Praze 2

,

Vyšehradská 424/16,

o zaplacení částky 75.000,-Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2011, č. j. -91, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9. února 2011, č.j. -63, zamítl žalobu o zaplacení částky 75.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedené částky se žalobkyně proti žalované domáhala z titulu přiměřeného zadostiučinění ve smyslu , odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) za nesprávný úřední postup, jehož se měl dopustil soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 při vyřizování její žádosti o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím tím, že sám sdělil, že se nevyhovuje její žádosti o zaslání rozsudků sp. zn. a . Žalobkyně se obrátila na žalovanou se žádostí o náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná po vyhodnocení žádosti konstatovala porušení práva, ale finanční zadostiučinění neposkytla. Soud dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když žádost o informace nebyla vyřízena kompetentní osobou, tedy předsedou okresního soudu, avšak nejde o výrazné porušení práva. S ohledem na význam sporu pro žalobkyni, která se snažila získat informace o sporech, v nichž sama jako účastník neparticipovala, pak považoval konstatování porušení práva žalovanou za dostačující.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2011, č. j. -91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že obvodní soud, i když nebyl proveden výslech žalobkyně, řádně a úplně zjistil skutkový stav věci a nepochybil ani při jejím právním posouzení. Pokud žalobkyně namítala podjatost soudkyně soudu prvního stupně, která věc projednala a rozhodla, poukázal odvolací soud na to, že o námitce podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 2, kterou žalobkyně vznesla, bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2010, č.j. -40, tak, že soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí v této věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “) neboť má zato, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Důvodnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení věci [ ] a v tom, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. V prvé řadě je, s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, přesvědčena, že všichni soudci Obvodního soudu pro Prahu 2 byli vyloučeni z rozhodování ve věci, která se týkala pochybení soudce tohoto soudu a z důvodu nutné delegace měl věc projednat a rozhodnout jiný soud. Domnívá se také, že soudy nedostatečně zhodnotily význam, který pro ni řízení mělo a neprovedly důkaz jejím účastnickým výslechem. Za právní otázku dosud neřešenou v praxi dovolacího soudu považuje, zda nedostatečná odborná úroveň soudce může představovat škodní titul ve smyslu , zda může vést ke vzniku újmy na straně poškozeného a zda je porušením povinnosti. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem. Proto se dovolací soud dále zabýval jeho přípustností.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka brojí proti přiznané formě zadostiučinění, neboť za přiměřené zadostiučinění by považovala poskytnutí finanční částky. Nejvyšší soud však již několikrát zopakoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše (rozuměj i formy) zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , přičemž výslednou částkou (či jinou přiznanou formou zadostiučinění) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Pouhý nesouhlas žalobce s výší (formou) přiznaného zadostiučinění sám o sobě nezakládá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. , obě rozhodnutí, jakož i další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetových stránkách, www.nsoud.cz).

Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani údajné vyloučení soudců (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp.zn. ).

Ani dovolatelkou naznačená právní otázka týkající se tvrzené nedostatečné odborné úrovně soudce jako škodního titulu, nepředstavuje otázku zásadního právního významu již proto, že na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Protože tedy nelze napadené rozhodnutí klasifikovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, proti němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné, dovolací soud proto dovolání podle a odmítl pro jeho nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. června 2013

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu