Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3987/2015

U S N E S E N Í

O. V. Č.

Ing. O. T.

, zastoupenému JUDr. Karlem Krňanským, advokátem se sídlem v Praze 2, Šumavská 46/22, o příslušenství peněžité pohledávky (úroky z prodlení), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovoláních účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2014, č. j. -1274, takto:

I. Dovolání žalobce a žalovaného

se odmítají

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem ze dne 21. 5. 2013, č. j. -1010, Obvodní soud pro Prahu 4 (mimo jiné) zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 742.000,- Kč od 29. 4. 2002 do 5. 5. 2011 a z částky 600.000,- Kč od 17. 5. 2011 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Po doplnění dokazování listinami soud prvního stupně zjistil, že žalovaný 14. 4. 2011 vyzval žalobce, aby mu pro účely splnění dluhu sdělil číslo bankovního účtu. Žalobce dopisem z 30. 4. 2011 označil číslo účtu (242209931/0300), na který žalovaný 17. 5. 2011 za účelem plnění převedl částku 600.000,- Kč. Připadl-li 30. 4. 2011 na sobotu, začala třídenní lhůta k plnění běžet 3. 5. 2011, takže žalovaný byl v prodlení se splněním peněžitého dluhu 742.000,- Kč od 6. 5. 2011 do 16. 5. 2011 a se splněním peněžitého dluhu 142.000,- Kč od 17. 5. 2011.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2014, č. j. -1274, rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, v němž je napadli oba účastníci odvoláními, změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 2% úroky z prodlení ročně z částky 742.000,- Kč od 1. 10. 2003 do 5. 5. 2011, a potvrdil je v rozsahu odpovídajícím zamítnutí žaloby o zaplacení úroků z prodlení 3,5% ročně z 742.000,- Kč od 1. 10. 2003 do 5. 5. 2011, úroků z prodlení 5,5% ročně z 742.000,- Kč od 29. 4. 2002 do 30. 9. 2003 a úroků z prodlení z částky 600.000,- Kč od 17. 5. 2011 do zaplacení. Ve výroku o náhradě nákladů řízení státu rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Podle odvolacího soudu byla žalovaná částka splatná 30. 9. 2003, neboť žaloba byla doručena žalovanému 29. 9. 2003; od 1. 10. 2003 se tak žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu.

„První skutečnou snahu žalovaného o zaplacení dlužné částky“

odvolací soud spojil s výzvou z 14. 4. 2011, jíž požadoval, aby mu žalobce za účelem splnění dluhu sdělil číslo bankovního účtu.

„Sdělení čísla účtu u peněžníhou, na který má být platba poukázána, představuje věřitelovu součinnost potřebnou k tomu, aby dlužník řádně splnil svůj dluh, jehož výše překračuje stanovený limit. Jestliže na výzvu věřitel potřebné údaje bez zbytečného odkladu neposkytne, nemůže být dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, neboť zákon mu zakazuje plnit jinak, než bezhotovostním převodem peněžních prostředků.“

Žalobce sdělil žalovanému číslo bankovního účtu 30. 4. 2011, tedy – argumentuje odvolací soud –

„bez zbytečného odkladu.“

Žalovaný byl v prodlení se zaplacením 742.000,- Kč od 1. 10. 2003 do 17. 5. 2011 a se zaplacením 142.000,- Kč od 17. 5. 2011. Výši úrokové sazby určil odvolací soud podle , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle , ve znění účinném do 27. 4. 2005 (srov. čl. II ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba účastníci dovoláními.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „“).

Dovolání žalobce není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení je přípustnost dovolání ( až ) oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle ustanovení se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu , 3 není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Žalobce zjevně uvedený předpoklad opomíjí, spojuje-li výklad procesní otázky

„vázanosti podřízeného soudu rozhodnutím dovolacího soudu“

s postupem odvolacího soudu podle ustanovení Ve skutečnosti namítá, že – ač Nejvyšší soud kasačním rozsudkem ze dne 31. 1. 2013, č. j. -963, nezavázal soudy nižších stupňů závazným právním názorem – odvolací soud nedoplnil dokazování o účastníky navržené důkazy, z nichž by zjistil, že kvalifikovanou výzvu ke splnění dluhu, od níž odvíjí počátek prodlení dlužníka, odeslal žalovanému již 10. 4. 2002. Soud však není povinen provést všechny důkazy navržené účastníky; záleží na jeho posouzení, které důkazy je nezbytné provést a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz

a contrario

). Usnesení ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. , na které žalobce v dovolání odkazuje, se ani po stránce procesní projednávané věci netýká (Nejvyšší soud odmítl dovolání, protože obsahovalo skutkové výhrady a námitky vad řízení).

Dovolání žalovaného je postiženo vadou, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ); o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno ( ) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku žalovaný, který se předpoklady přípustnosti dovolání

vůbec

nezabýval, nedostál (způsobilou specifikaci přípustnosti nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání).

Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených dovolání obou účastníků podle ustanovení , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu