Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3065/2015

28 Cdo 3065/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce N.T., správce konkursní podstaty úpadce P. H., se sídlem v Děčíně I., Masarykovo náměstí 193/20, zastoupeného Mgr. Tomášem Oujezkým, advokátem se sídlem v Děčíně III, U Starého Mostu 111/4, proti žalovanému J. H., P., zastoupenému JUDr. Květoslavem Baslem, advokátem se sídlem v Novém Boru, Na Slovance 567, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. října 2014, č. j. -342, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. června 2012, č. j. -266, jímž bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci 107.097,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení a kterým dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení jak mezi účastníky, tak ve vztahu k České republice (výrok I) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.800,- Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním žalovaný.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou ( ), postupoval v řízení podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 a čl. II bod 2 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); dále jen

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Dovolání musí být zcela konkrétně formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné, a současně je povinen, ve vztahu k projednávané věci, přesně vyložit, v čem považuje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné ( ). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti ( ).

Dovolatel v dovolání ovšem vůbec nevymezuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání, jež jsou obsaženy v , měl být podle jeho přesvědčení naplněn. Žalovaný sice v úvodu svého dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, ovšem neuvádí již z jakého (ani který právní názor považuje za správný) a celý zbytek dovolání je již toliko kritikou postupu soudů při zjišťování rozhodných skutkových okolností a vyjadřující nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů (současně dovolatel předkládá svou skutkovou verzi), která však je z hlediska naplnění bezcenná, a proto nezpůsobilá založit přípustnost podaného dovolání. Absence označení předpokladů přípustnosti dovolání, která v důsledku marného uplynutí dovolací lhůty již nemůže být zhojena ( , věta první, ), pak brání ve smyslu pokračování řízení a věcnému projednání dovolání (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz; anebo důvody např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , jímž tento soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), které musel z uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítnout ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemůže mít na náhradu nákladů řízení právo a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu