Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4080/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně Ing. Terezy Somolové, se sídlem v Praze 4, Za Kovářským rybníkem 267, PSČ 149 00, insolvenční správkyně dlužníka F. K., proti žalované Na Čtvrtích, a.s., se sídlem v Praze 5 – Velká Chuchle, Radotínská 41, PSČ 159 00, IČO 27123308, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2015, č. j. -183, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. dubna 2013, č. j. -106, zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře ČR dne 30. prosince 2011 pod sp. zn. (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2015, č. j. -183, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že rozhodčí nález sp. zn. Rsp 700/11 dne 30. prosince 2011 vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře ČR se zrušuje (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolatelka je toho názoru, že odvolací soud překročil meze posouzení rozhodčího nálezu, když se v rozporu s judikaturou neomezil jen na posouzení stěžejních otázek, zda v řízení nebyla popřena významná procesní práva stran, příp. zda rozhodčí nález netrpí vadami procedurálního rázu, ale přezkoumal rovněž věcnou správnost nálezu.

Odvolací soud dospěl k závěru, že stranám nebyla dána možnost věc před rozhodci projednat, jelikož rozhodci nepoučili žalobkyni dle ustanovení Žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , na které odkázal i odvolací soud, kde je uvedeno, že je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda bylo poučení na místě a jestli jeho neposkytnutí znamenalo, že nebyla dána příležitost tvrzení doplnit. Takováto situace však dle jejího názoru v řízení nenastala. Dle žalované nelze skutečnost, že zápis z jednání u rozhodčího soudu neobsahuje výslovně, že byla žalobkyně poučena podle považovat za stěžejní popření významných procesních práv stran, které má za následek nutnost zrušení rozhodčího nálezu.

Dále žalovaná namítá, že rozhodci přistoupili k aplikaci správně a dostatečně své rozhodnutí odůvodnili. Pokud odvolací soud jejich rozhodnutí zpochybňuje, jedná se o posouzení nad rámec přezkumu rozhodčího nálezu v mezích Dle názoru žalované je tím popřena autonomie vůle stran, které dobrovolně přenesly rozhodovací pravomoc v daném sporu na rozhodce.

Žalovaná proto namítá, že odvolací soud posoudil rozhodčí nález jako kvaziodvolací orgán a rozhodčímu soudu vytkl věci, které jsou běžně vytýkány soudu prvního stupně při posouzení věci odvolacím soudem. Tím fakticky popřel výhodu rozhodčího řízení, pro které se strany rozhodly z důvodu rychlosti rozhodčího řízení.

Co se týče plnění nedovoleného a nemožného, zde je dovolatelka toho názoru, že absence specifikace úroku z prodlení má za následek to, že rozhodnutí není vykonatelné, nikoli že je dle rozhodčího nálezu nedovolené či nemožné. Za nemožné či nedovolené plnění je třeba považovat např. výbušniny, zbraně, drogy, části lidského těla apod. Dle judikatury Nejvyššího soudu není takovým plněním plnění, které je v rozporu s dobrými mravy (např. nepřiměřená výše smluvní pokuty).

Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.

Dle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka přípustnost dovolání žádným způsobem nevymezila, nijak se k ní v obsahu dovolání nevyjádřila. Pokud by dovolatelka spatřovala přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, od které konkrétní judikatury dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil a jak konkrétně toto učinil. Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála. Dovolatelka přípustnost dovolání nikterak nevymezuje, z dovolání tedy není patrné, jaké shledává důvody přípustnosti dovolání dne Žalovaná v dovolání pouze konkretizuje, v čem odvolací soud dle jejího názoru pochybil, aniž by uvedla v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle první věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě () odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2016

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu