Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2671/2015

U S N E S E N Í

J. T.,

V. P.

, zaměstnankyni Magistrátu města Mladá Boleslav, se sídlem v Mladé Boleslavi, Komenského náměstí 61, zastoupené Mgr. Pavlem Motlem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská 1391, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2014, č.j. - 157, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 4.114,- Kč jejímu zástupci Mgr. Pavlu Motlovi, advokátu se sídlem v Mladé Boleslavi, Jaselská 1391, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“ či „krajský soud“) rozsudkem ze dne 10. června 2013, č.j. – 135, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud určil žalované povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu za výroky, které žalovaná uvedla při jednání před Krajským soudem v Praze o tom, že od pracovnic Okresního soudu v Mladé Boleslavi opatrovnického oddělení ví, že žalobce oddělení často navštěvuje, že z něj mají rozporuplné dojmy, neboť tam dlouho sedí a jeho zevnějšek není dobrý, přičemž vypadá jako bezdomovec a zapáchá, a dále za zaujatost vůči žalobci z toho důvodu, že v opatrovnickém řízení nezastávala zájmy nezletilých dětí, ale pouze zájmy matky. Soud dále zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 100.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel při rozhodování podle a násl. , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) z toho, že žalobce spatřuje zásah do svých osobnostních práv v tom, že žalovaná pronesla výše uvedené výroky, a tím ovlivnila výsledek soudního sporu týkající se úpravy výchovy nezletilých dětí. Soud shledal, že hodnotící soudy, které žalovaná v souvislosti s výkonem své pracovní funkce před soudem uvedla, nelze pokládat za lživé a nepřiměřené, když zjevně reprodukují názory jiných pracovnic a z celého spisu není patrno, že by žalovaná činila výroky ohledně vzhledu či chování žalobce a ovlivnila jimi výsledek řízení. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.

Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. března 2014, č.j. – 157, rozsudek soudu prvního stupně co do výroku o věci samé potvrdil. Odvolací soud uvedl, že sdílí závěr soudu prvního stupně, který žalobu neshledal po právu, byť z jiného důvodu, než dovodil soud prvního stupně. Soud druhého stupně dospěl k závěru, že žalovaná nebyla ve sporu pasivně legitimována, když předmětné výroky přednesla v souvislosti s výkonem pracovní činnosti. Pouze v případě, že by se zaměstnanec dopustil vybočení z rámce výkonu pracovních činností, by byl odpovědný dotčené osobě přímo on, což se ale v projednávané věci nestalo, a z toho důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 5. května 2014, přičemž právní moci nabyl téhož dne.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 26. června 2014 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení , neboť má za to, že se odvolací i krajský soud odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud jde o otázku mezí oprávněné kritiky, dále také uvádí, že se jedná o otázku hmotného i procesního práva, která ještě nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, anebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Dovolání má být přípustné i z toho důvodu, že dovolacím soudem má tato vyřešená právní otázka být posouzena jinak. Dovolatel uvedl, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když neprovedly jím navrhované důkazy, přičemž bylo rozhodnuto o nedostatku pasivní legitimace žalované. Z obsahu dovolání vyplývá výtka, že se soudy odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. . Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 14. října 2014, ve kterém se ztotožnila s rozsudky obou soudů, které pokládá za věcně správné, a ve kterém uvedla, že dovolání žalobce pokládá za nepřípustné a nedůvodné. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, že byly splněny podmínky , stalo se tak ve lhůtě ve smyslu ustanovení , přičemž je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Po té se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Dovolací soud shledal, že dovolání v označené věci není přípustné. Předně dovolatel v souladu s ustálenou judikaturou důsledněji neuvedl, na základě čeho pokládá jednotlivé předpoklady přípustnosti za splněné, pouze citoval znění ustanovení a převážně brojil proti skutkovým závěrům obou soudů. Proto za jediný dovolatelem odůvodňovaný předpoklad přípustnosti dovolání lze pokládat tvrzený rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího soudu - konkrétně s jeho rozsudkem ze dne 30. června 2005, sp. zn. .

Dovolací soud uzavírá, že judikatura dovolacího soudu citovaná dovolatelem není pro účely předmětného případu přiléhavá. Jak uvedl soud druhého stupně, určujícím důvodem pro zamítnutí žaloby byl zjištěný nedostatek pasivní legitimace žalované (zde je možno příkladmo odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2003, sp.zn. , resp. další ustálenou judikaturu dovolacího soudu), kdy však takovouto otázkou se dovolatelem zmíněný judikát Nejvyššího soudu nezabývá. Ve vztahu k řešení této právní otázky, na níž napadené rozhodnutí ve věci samé spočívá, pak dovolatel neuvádí žádné další okolnosti, které by odůvodňovaly případný závěr o eventuálním naplnění některého z dalších hledisek, která obsahuje ustanovení Na tomto místě již jen jako obiter dictum je možno zmínit závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. , rozsudek ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. , apod.

S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení , neboť dovolatel ve svém dovolání polemizuje pouze se skutkovými otázkami a jejich posouzením oběma soudy.

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení úspěšné žalované vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle , ., , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění , kterou se mění (srov. Čl. II ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Právnímu zástupci žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Rovněž mu náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalované tak činí 4.114,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu