Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F9D4FA5AFC49D271C1257F6800414641.html
HTML · 11.65 KB
No categories available
21 Cdo 4909/2015
21 Cdo 4909/2015
U S N E S E N Í
J. B.
NEWCOLLECTORS, a.s.
se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Švédská č. 1010/15, IČO 27226611, zastoupené Mgr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Plzeňská č. 2095/150, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 42 C 1/2014 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 2015 č.j. 8 Co 113/2015 -125, takto:
I. Dovolání žalobce
se odmítá
.
II. Žalobce
je povinen
zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Rostislava Kováře, advokáta se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Plzeňská č. 2095/150.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.7.2015 č.j. 8 Co 113/2015 -125 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k neplatnosti právního úkonu pro omyl jednajícího srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2001 sp. zn. 26 Cdo 1898/99 , k nezbytnosti posuzovat neplatnost smlouvy, při jejímž uzavření jeden z účastníků úmyslně předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl, nebo aby tím využil jeho omylu, podle ustanovení § 49a občanského zákoníku a nikoli podle ustanovení § 39 občanského zákoníku srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2006 sp. zn. 21 Cdo 826/2005 , který byl uveřejněn pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2009 sp. zn. 31 Cdo 135/2007 , který byl uveřejněn pod č. 60 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.12.2010 sp. zn. 31 Cdo 3620/2010 , uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, k otázce vztahu ustanovení § 49a občanského zákoníku k ustanovení § 39 občanského zákoníku srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2000 sp. zn. 22 Cdo 2506/99 , z jehož odůvodnění vyplývá, že skutečnost, že účastník smlouvy uvedl jiného účastníka úmyslně v omyl, nemá za následek absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, a k jednání v rozporu s dobrými mravy srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99 , který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012 ; navíc, žalobce v dané věci nemá na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu , k tomu srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71 , který byl uveřejněn pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96 , který byl uveřejněn pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2007 sp. zn. 21 Cdo 1092/2006 ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu