Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4444/2015

33 Cdo 4444/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem Náchod, Masarykovo náměstí 1294, proti žalované L. R., zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem Náchod, Karlovo nám. 88, o zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2015, č. j. -353, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 4. 8. 2014, č. j. -256, zamítl žalobu o zaplacení 300.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 3. 2015, č. j. -353, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jež žalobce navrhuje pro vady odmítnout, resp. pro nedůvodnost zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2. - dále jen „ “).

Podle obsahu dovolání ( ) žalovaná spatřuje jeho přípustnost v tom, že odvolací soud se svým právním závěrem, že se žalobcem uzavřela dne 10. 4. 2008 z hlediska určitosti a svobody projevu vůle platnou nepojmenovanou smlouvu „o vyrovnání majetku v případě rozchodu“ ve znění jejích dodatků ( , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz / - dále jen „obč. zák.“), resp. výkladem tohoto právního úkonu ( obč. zák.), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, prezentované jednotlivě citovanými rozhodnutími. Navzdory přesvědčení žalované odvolací soud zpochybňované právní závěry učinil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, případně ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. , a ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. ). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud při interpretaci projevů vůle účastníků zachycených v textu smlouvy a jejích dodatcích použil kromě výkladu jazykového i ostatní interpretační pravidla podle obč. zák. a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu přihlédl i k okolnostem, za nichž došlo k uzavření smlouvy a dodatků, jakož i k následnému jednání účastníků (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. ).

Zpochybňuje-li žalovaná samotný výklad smluvních ujednání odvolacím soudem, činí tak procesně neregulérním způsobem. Dovolací soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3/2002 pod č. 46, na něž navázal Nejvyšší soud v mnoha dalších rozhodnutích). Žalovaná tak formuluje vlastním výkladem smluvního ujednání účastníků svou skutkovou verzi, jejímž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci. Pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci založeného na odlišném skutkovém zjištění, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Skutkový základ sporu nelze úspěšné zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl ( věta první ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. prosince 2015

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu