Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2545/2015

22 Cdo 2545/2015

U S N E S E N Í

H. M.

1) Mgr. O. O.

a

2) V. Ž.

, zastoupené JUDr. Ing. Renátou Dimitrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 12, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. prosince 2014, č. j. -299, takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1)

nemá

žádná z těchto účastnic

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. října 2013, č. j. -267, zamítl návrh žalobkyně, aby určil, že je vlastníkem ve výroku I. označených nemovitostí, rozhodl, že žalované 1) se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení žalované 2) (výrok III.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 2. prosince 2014, č. j. -299, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), výrok III. rozsudku soudu prvního stupně zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle Dle dovolatelky je „právní posouzení odvolacím soudem v příkrém rozporu s existujícími důkazy“. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a jeho rozhodnutí považuje za správné. Odvolací soud hodnotil všechny provedené důkazy a na základě takto zjištěného skutkového stavu správně rozhodl.

Dle žalované 2) dovolání není přípustné, neboť nejsou splněny předpoklady přípustnosti dle Navrhuje, aby bylo dovolání zamítnuto.

Obsah rozhodnutí obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V dovolání není vůbec uvedeno, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka nevymezuje ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání ve smyslu Již z tohoto důvodu nebylo možné dovolání vyhovět ( a ).

V podstatné části dovolání žalobkyně podrobuje kritice hodnocení důkazů a skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely. K tomu dovolací soud poznamenává, že od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. , uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Dle dovolatelky odvolací soud pochybil i procesně, neboť nebyly provedeny jí navržené důkazy. Dovolací soud opakovaně uvedl, že účastník řízení, na němž je povinnost tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud ve smyslu věty druhé rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud takovému návrhu nevyhoví, v odůvodnění rozhodnutí vyloží (srov. ), z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě dospěl) navržené důkazy neprovedl (srov. shodně například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2005, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. , a rozsudku téhož soudu ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. , všechny uveřejněné na www.nsoud.cz, dále též nálezy Ústavního soudu ze dne 8. července 1999, sp. zn. a ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. ). Této své povinnosti odvolací soud v posuzované věci dostál, jeho rozhodnutí je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod č. C 4666).

Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

O nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o nákladech řízení mezi těmito účastnicemi.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Mgr. David Havlík předseda senátu