Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4779/2015

29 Cdo 4779/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. T., zastoupeného Mgr. Martinem Chludem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 802, PSČ 537 01, za účasti a) M. Z., a b) EKOSAN, spol. s r. o., se sídlem v Pardubicích, Raisova 1045, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 00528072, společně zastoupených JUDr. Martinem Týlem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, PSČ 530 03, o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu a o určení společníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2015, č. j. -170, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. listopadu 2012, č. j. -133, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zamítl návrh na určení, že ve výroku specifikovaná smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná (výrok I.), zamítl návrh na určení, že navrhovatel je společníkem společnosti EKOSAN, spol. s r. o., s obchodním podílem ve výši 50 % (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že usnesení odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.

Závěr obou soudů o tom, že cena za převod obchodního podílu sjednaná v příloze ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 24. října 2007 (byť formálně označené jako dodatek č. 1) byla stanovena určitě (ve smyslu , ), pročež k převodu obchodního podílu na základě takové smlouvy došlo, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2006, pod číslem 89, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 133). Dovolatelem citovanou judikaturu přitom Nejvyšší soud neshledal jako přiléhavou, neboť tato se zabývá nemožností zhojení absence podstatných náležitostí smlouvy prostřednictvím uzavření dodatku ke smlouvě, o což v projednávané věci nešlo.

K vnitřním výhradám dovolatele ke sjednané ceně za převod obchodního podílu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2013, sp. zn. , který je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud odůvodnil a formuloval závěr, podle něhož při posuzování obsahu projevu vůle není podstatná tzv. mentální rezervace jednajícího účastníka, tedy, zda účastník při projevování vůle sledoval jiný cíl, než který ve skutečnosti projevil, významný není ani motiv či pohnutka, tj. vzdálenější předpoklady a představy, z nichž jednající vychází. Podstatné totiž je toliko to, co lze objektivními hledisky hodnotit, tedy to, jakou vůli účastník (účastníci) ve skutečnosti projevil (viz i literaturu v citovaném rozsudku uvedenou).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. listopadu 2015

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu