Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 221/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením zrušil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. srpna 2001, č. j. F 7926/2001, F 29524/2001, F 27317/2001, F 42114/2001/ C 40281-27, ve výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl o výmazu společníka C.C. L., a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V části týkající se zápisu společníka I. A. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že dohoda o převodu obchodního podílu musí obsahovat všechny náležitosti stanovené zákonem a musí mít formu stanovenou zákonem ( obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“, ve znění do 31. prosince 2000). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , jakož i z ustanovení (dále jen „obč. zák.“) plyne, že právní úkony musí být určité. Mají-li být závazky účastníků smlouvy o převodu obchodního podílu dostatečně určité, je nutné v konkrétní smlouvě vždy určit, zda jde o převod úplatný či bezplatný. Při úplatném převodu obchodního podílu musí být ve smlouvě uvedena též cena nebo způsob jejího určení. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci není ze smlouvy o převodu obchodního podílu vůbec patrné, zda je obchodní podíl převáděn úplatně či bezplatně a není v ní ani uvedena případná cena (z čehož by bylo možno dovodit úplatnost smlouvy), proto je smlouva neurčitá a tedy i neplatná. Na tom nic nemění ani ustanovení odstavce 6 smlouvy, podle nějž „obě strany prohlašují, že v den podpisu smlouvy jsou všechny vzájemné nároky smluvních stran, vzniklé v souvislosti s předmětem smlouvy, beze zbytku vyřízeny, nebo vyřešeny jinými samostatnými úmluvami tak, aby se předešlo sporům“. Dále odvolací soud uvedl, že námitky odvolatele o povaze společníků coby zahraničních osob a jejich právu na podnikání v České republice jsou nedůvodné, neboť soud prvního stupně postupoval podle obch. zák. podle něhož mohou zahraniční osoby podnikat v České republice za stejných podmínek jako české osoby, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného. V daném případě nic jiného ze zákona neplyne.

Odvolací soud konstatoval, že v rámci řízení před soudem prvního stupně při jeho pokusu o doručení usnesení soudu prvního stupně společníkovi C.C. L. do sídla, sdělilo Ministerstvo spravedlnosti soudu, že tato společnost zanikla dne 7. ledna 2000. Z připojeného místopřísežného prohlášení T. F., zástupce hlavního výkonného úředníka na úřadu hlavního státního zástupce ze dne 8. května 2003, odvolací soud zjistil, že se tento úředník pokusil doručit písemnosti adresátu, ale na doručovací adrese o společnosti nic nevěděli. Pakliže společnost zanikla již dne 7. ledna 2000, pak za ni nemohla být výše uvedená smlouva o převodu obchodního podílu platně podepsána dne 19. září 2000. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v části týkající se zápisu společníka I. A. potvrdil, když dospěl k závěru, že pro zápis nebyly splněny podmínky stanovené právními předpisy.

Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo zjištěno, zda společnost C. C. L. zanikla s právním nástupcem případně jak bylo naloženo s jejím majetkem, není najisto postaveno, komu náleží obchodní podíl zaniklé společnosti. Proto odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně v části požadující výmaz společníka C. C. L.

Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Dovolatelka tvrdí, že závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu je nesprávný, neboť je v rozporu s hmotným právem. Smlouva o převodu obchodního podílu není kupní smlouvou a není tedy nutné, aby v ní byla uvedena cena, za kterou se obchodní podíl převádí. Její náležitosti upravuje pouze ustanovení § 115 obch. zák. a tomuto ustanovení smlouva odpovídá. Dovolatelka uvádí, že závazek provést převod obchodního podílu zrušené společnosti C. C. L. na nově za tím účelem založenou společnost I. A. byl mezi zahraničními účastníky dojednán v dohodě o převodu obchodního podílu ze dne 15. září 1999. V souladu s touto dohodou byla dne 17. prosince 1999 v zahraničí uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu mezi společností C. C. L. a zakladateli společnosti I. A. „oprávněnými ze zákona se zavazovat v průběhu procesu zakládání i před registrací s podmínkou schválení právních úkonů statutárními orgány po registraci.“ Po registraci nabyvatele obchodního podílu v obchodním rejstříku ke dni 27. ledna 2000 byla dne 1. února 2000 smlouvou o převodu podílu potvrzena smlouva uzavřená zakladateli 14. prosince 1999 a pro potřeby doložení návrhu na zápis změny společníka do českého obchodního rejstříku podepsaná účastníky dosavadních dohod v souladu s českým právním řádem. Z uvedeného důvodu dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Navrhovatelka se nedovolává žádného z důvodů přípustnosti dovolání upraveného v ustanovení až 239 (dále jen „“). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci je usnesení soudu prvního stupně jeho prvním rozhodnutím ve věci samé, přičemž nejde o žádné z usnesení, ohledně kterých zakládají přípustnost dovolání ustanovení až , připadá v úvahu pouze přípustnost dovolání podle ustanovení

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné), v řešení otázky, zda musí být součástí úplatné smlouvy o převodu obchodního podílu dohodnutá cena nebo způsob jejího určení. Jak správně uvedl odvolací soud, tuto otázku již řešil Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud se však dosud jejím řešením nezabýval, když v odvolacím soudem citovaném usnesení ze dne 7. října 1998, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30) vyřešil otázku, zda ze smlouvy o převodu obchodního podílu musí být zjistitelné, jde-li o úplatný či bezplatný převod a k otázce, zda v úplatné smlouvě o převodu obchodního podílu musí být uvedena cena, se vyjádřil jen okrajově. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 15. března 1995, sp. zn. , uzavřel, že obchodní zákoník sice nezařazuje dohodu o ceně obchodního podílu či způsobu jejího určení mezi náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu, z požadavku určitosti právního úkonu (§ 37 odst. 1 obč. zák.) však vyplývá nezbytnost takové dohody, neboť zákon pro smlouvu o převodu obchodního podílu nestanoví postup pro určení ceny, není-li uvedena ve smlouvě (jak to činí např. pro kupní smlouvu či smlouvu o dílo) a při nedostatku smluvního ujednání o ceně by tedy nebylo možné cenu s použitím dispozitivního ustanovení zákona určit. S tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Ke stejnému závěru dospěla i teorie (viz zejména Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Polygon. Praha, 2002, s. 1035, Eliáš, K. Společnost s ručením omezeným. PROSPEKTRUM. Praha, 1997, s. 89; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. Linde. Praha, s. 268, Štenglová, I. Smlouva o převodu obchodního podílu. Právo a podnikání. 1995 s. 8.).

K tomu je třeba dodat, že není vyloučeno, aby byla dohoda o ceně součástí přílohy ke smlouvě o převodu obchodního podílu. Taková dohoda však musí vždy mít, vzhledem k předepsané písemné formě smlouvy o převodu obchodního podílu, písemnou formu. Existenci takové dohody však dovolatelka ani netvrdila, tím spíše neprokázala.

Tvrzeními dovolatelky, uvedenými vě označené jako „Doložení listin na výzvu“, o tom, že již dne 15. září 1999 byla uzavřena dohoda o převodu obchodního podílu a že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 10. února 2000 z této smlouvy vycházela, ani posouzením toho, zda je třeba obě smlouvy posuzovat ve vzájemné souvislosti, se dovolací soud zabývat nemohl, neboť o údajích v tétoě obsažených, dovolatelka ničeho netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení před soudem odvolacím. Má-li dovolatelka zato, že uvedené právní úkony lze ve vzájemné souvislosti vykládat tak, že došlo k bezúplatnému převodu obchodního podílu, musí (a může) se zápisu změny na tomto základě domáhat v novém řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věta první zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , tak, jak se uvádí ve výroku.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 5. dubna 2006

JUDr. Ivana Šenglová, v.r.

předsedkyně senátu