Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1361/2015

7 Tdo 1361/2015-25

U S N E S E N Í

V. I.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání

odmítá

.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. , uznal obviněného V. I. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod body 1) a 2) rozsudku pokusem zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle § 101 odst. 1 tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věcí, a to dvou nástavců se čtečkou karet a dvou lišt s mikrokamerou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Hany Šnyrchové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že od samého počátku trestního řízení popírá svoji vinu. Namítl, že nespáchal pokus zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ale při splnění všech dalších podmínek by jeho jednání mohlo být posouzeno jako pomoc ke zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Poukázal na to, že provedené důkazy svědčící v jeho neprospěch neprokazují naplnění subjektivní stránky uvedeného zločinu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítl, že společný úmysl všech spolupachatelů nebyl v této trestní věci vůbec prokázán zejména s ohledem na výpovědi ostatních spolupachatelů, přičemž soudy obou stupňů se tímto rozporem vůbec nezabývaly. Závěrem poukázal na to, že soudy obou stupňů při ukládání trestu nepřihlédly u všech spolupachatelů, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání uvedeného zločinu.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , a aby podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný uplatnil převážně obdobné námitky, které již uplatnil v předcházejících fázích trestního řízení, se kterými se soudy obou stupňů řádně a v souladu se zákonem vypořádaly. Poukázal na to, že obviněný svoji argumentaci zakládá především na zpochybňování skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy obou stupňů a na jejich následném nahrazování odchylnými skutkovými východisky. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti plně odkázal na hodnocení provedených důkazů, které je popsáno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Uvedl, že námitky uplatněné obviněným jsou námitkami skutkovými, a nemohou proto být podkladem pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce ohledně námitky obviněného týkající se nerespektování kritérií stanovených v § 39 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku v souvislosti s uložením výroku o trestu usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně uvedl, že dovolání může směřovat i proti výroku o trestu, avšak s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a pouze v případě, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl pachatel uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. ).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku a že jeho jednání mohlo být posouzeno jako pomoc ke zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku.

Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedeným námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že spoluobvinění V. I. , N. G. a I. I. společným jednáním v přesně nezjištěné době ode dne 28. 3. 2014 do dne 29. 3. 2014 umístili na bankomaty společností GE Money Bank, a. s., nacházejícím se v B. na ulici H. , a Komerční banka, a. s., nacházejícím se v B. na ulici V. , tzv. skimmovací zařízení sestávající z čtečky čipů platebních karet a kamery ke snímání jejich PIN kódů sloužící k nelegálnímu kopírování identifikačních a přístupových dat k bankovním účtům cizích osob z paměťové části platebních karet, včetně zjištění PIN kódů a jejich archivace. Tímto jednáním měli v úmyslu získat data z uvedených paměťových částí platebních karet a tato data následně použít ke zhotovení padělků platebních karet za účelem neoprávněného výběru peněžních prostředků z bankovních účtů dotčených držitelů platebních karet. Spoluobvinění V. I. , N. G. a I. I. data shromážděná ve skimmovacím zařízení již nestihli využít a zhotovit padělky platebních karet, neboť byli dne 29. 3. 2014 ve 20:50 hod. zadrženi Policií České republiky. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný V. I. naplnil nejen subjektivní stránku pokusu zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že padělá platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý. Tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, k jeho dokonání však nedošlo. Nejvyšší soud poukazuje na to, že vinu obviněného V. I. prokazuje zejména důkaz fotodokumentací jednotlivých bankomatů a důkaz údaji zjištěnými ze záznamů uvedených bankomatů, ze kterých je zřejmé, že právě obviněný V. I. prováděl opakovaně testování zhruba čtyřiceti bankomatů v rámci města B. prostřednictvím své platební karty Zolotaja korona, mj. i bankomatů, na kterých byla umístěna jeho skimmovací zařízení. Při prohlídce osobního automobilu, který vlastnil obviněný V. I. , a při domovní prohlídce hotelového pokoje, v němž byli ubytovaní spoluobvinění V. I. , N. G. a I. I. , byly nalezeny předměty určené k výrobě a montáži skimmovacího zařízení, mj. tablet, notebook, plastové karty, USB propojovací kabely, adaptér k mikro SD kartě, pájka, brusný papír apod. Vinu obviněného pak prokazuje i odborné vyjádření z oboru kriminalistika, metoda pachové identifikace, které prokazuje shodu otisku pachové stopy zajištěné na skimmovacím nástavci s otiskem pachové stopy obviněného, který byl umístěn na bankomatu GE Money Bank, a. s., v B. na ulici H. Námitka obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako pomoc ke zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku je proto nedůvodná. Právní kvalifikace skutku je správná.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2015

JUDr. Jindřich Urbánek

předseda senátu