Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1590/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Novoměstská teplárenská a.s., se sídlem Nové Město na Moravě, Hornická 973, PSČ 592 31, identifikační číslo osoby 25335057, zastoupené Mgr. Ivanem Sagálem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 15, proti žalované DAGGER CZ a.s., se sídlem Praha 9 - Letňany, Beranových 65, PSČ 19902, identifikační číslo osoby 25603281, zastoupené JUDr. Borisem Kučerou, advokátem se sídlem Praha 10, Žernovská 6, o zaplacení 1 868 979 Kč s příslušenstvím a 13 466,97 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2014, č. j. -159, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně, jako nájemce dvou kusů motorů PERKINS, pronajatých ji k užívání v prostorách teplárny jejich vlastníkem společností Cogen CZ a. s., pro kterou motory, jako součást kogenerační jednotky dodala a zkompletovala žalovaná, se po žalované domáhá zaplacení 1 868 979 Kč s příslušenstvím a 13 466,97 EUR s příslušenstvím z důvodů, že u obou motorů byly zjištěny po uplynutí záruční doby skryté vady, které podle žalobkyně existovaly na motorech již v době jejich instalace, a kdy v důsledku této vady byly motory v určité době mimo provoz, což mělo za následek, že žalobkyni vznikla tímto škoda, kterou představuje výše ceny opravy motorů ponížená o běžné opotřebení a ušlý zisk za dobu, kdy zařízení s vadnými motory bylo mimo provoz.

Městský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. prosince 2013, č.j. -112, výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení 1 868 979 Kč a 13 466,97 EUR, výrokem II. zamítl příslušenství žalovaných částek a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně zamítl žalobu z důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by dílo mělo tvrzené vady v době předání či v záruční době, která skončila dne 22. 9. 2007, a pokud byl dne 20. 12. 2009 vznesen žalobkyní nárok na náhradu škody v souvislosti s poruchou motorů, soud s odkazem na lhůty pro oznámení vad díla zhotoviteli podle § 562 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dovodil, že nárok žalobkyně nemůže být soudně uspokojen.

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. listopadu 2014, č. j. -159, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2013, č. j. -112, zrušil.

Odvolací soud dospěl k závěru, že z žalobkyní vylíčených skutkových okolností je zřejmé, že nepožadovala reparovat vadný stav zboží, ale že se svého práva domáhá jako náhrady škody, jež žalobkyni měla vzniknout v důsledku vadného plnění žalovanou. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně měl uplatněný nárok posoudit nikoliv z titulu uplatnění práv z odpovědnosti za vady, ale z titulu náhrady škody. Konstatoval, že tzv. následná škoda není podmíněna řádným a včasným uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Vzhledem k odlišnému právnímu názoru odvolacího soudu na posouzení věci neměl odvolací soud pro rozhodnutí o náhradě škody dostatek skutkových zjištění, neboť pro odlišný právní názor soudu prvního stupně nebyly v řízení prokazovány předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 373 obch. zák., a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž přípustnost dovolání vymezila tím, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu (dále jen „“) na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. , podle něhož neuplatnil-li objednatel nároky z odpovědnosti za vady díla, nemůže se domáhat náhrady škody vzniklé mu z vadného plnění zhotovitele v rozsahu, ve kterém se mohl domoci uspokojení uplatněním práv z odpovědnosti za vady. Dovolatelka poukazuje na to, že takový postup výslovně vylučuje ustanovení obch. zák. Dovolatelka dále uvádí, že by bylo možné se sice domáhat náhrady další (následné) škody vzniklé v důsledku vadného plnění zhotovitele, ale poukazuje na to, že v daném případě k vadnému plnění žalované nedošlo, nebyla uplatněna žádná reklamace v řádné reklamační době. Dovolatelka má za to, že pokud žalobkyně neprokázala vadu plnění zakládající právo na odstranění vady v záruční době, není důvod pro posuzování odpovědnosti žalované za následnou škodu, neboť není kauzální vztah mezi plněním žalované a následnou škodou. Dovolatelka je přesvědčena, že správně právně věc posoudil soud prvního stupně a odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení věci, jestliže dospěl k závěru, že věc je třeba posoudit z titulu náhrady škody. Dovolatelka proto navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle , neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud považuje dovolání za důvodné, neboť výše citované usnesení Vrchního soudu v Praze spočívá ve smyslu na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud nesprávně z daných skutkových zjištění a v rozporu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. , publikovaný v Soudní judikatuře pod označením 96/2004) dovodil, že se jedná o následnou škodu (další škodu). Vzhledem k tomu, že v dané věci se skrytá vada (pokud by byla prokázána) vyskytla na díle až po záruční době, nemůže objednatel úspěšně uplatnit své právo vůči zhotoviteli z titulu odpovědnosti za škodu či z titulu bezdůvodného obohacení. Pasivní legitimace žalovaného z titulu odpovědnosti za škodu není dána, neboť v posuzovaném případě není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu – porušení povinnosti žalovaného, který neměl povinnost odstraňovat vady díla, které se vyskytly po záruční době; ve vztahu k žalobci neporušil žádnou zákonnou či smluvní povinnost.

S ohledem na výše uvedené, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované je podle přípustné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně případných nákladů řízení dovolacího (, věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2015

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu