Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3556/2012

32 Cdo 3556/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce města Jaroměř, se sídlem v Jaroměři, Náměstí Čs. armády 16, identifikační číslo osoby 00272728, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, proti žalované CZ STAVEBNÍ HOLDING, a.s., se sídlem v Praze, Kostelecká 879/59, PSČ 196 00, identifikační číslo osoby 25917773, zastoupené JUDr. Marcelou Kislingerovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, o zaplacení 240 638 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. června 2012, č. j. -265, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 052 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Marcely Kislingerové.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. prosince 2011, č. j. -223, v napadeném zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „ “ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že jím dovolatel ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel nevymezuje žádnou právní otázku ve smyslu , pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.

Otázku konkurence práva na odstranění vady a práva na slevu z ceny díla, kterou dovolatel považuje za zásadně právně významnou, odvolací soud v napadeném rozhodnutí neřešil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je – stejně jako dále uváděná rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), neboť žalobce neuplatnil žalobní nárok jako nárok na slevu z ceny díla, nýbrž jako nárok na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vad díla třetí osobou. Dospěl-li odvolací soud k závěru o nepřípustně zvoleném způsobu odstraňování vad díla v situaci, kdy objednatel díla (žalobce) bez toho, že by oznámil vady díla zhotovitelce (žalované) a poté zvolil některý ze způsobů nároků dle § 436 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), vady díla odstranil sám, resp. za pomoci třetí osoby, aniž byla tato možnost v předmětné smlouvě o dílo sjednána, je toto jeho posouzení v souladu s judikaturou, na niž v napadeném rozhodnutí odkazoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 83, a dále jeho rozsudek ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. ), na jejichž závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit a důvodem pro odklon od této judikatury není ani tvrzená výjimečnost konkrétního případu.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle nemůže otevřít ani dovolatelem formulovaná otázka „aplikace ustanovení obch. zák.“ Je tomu tak proto, že ve skutečnosti – jak se podává z obsahu dovolání – nejde o otázku právní, neboť dovolatel napadá skutková zjištění soudů o tom, zda žalovaná jako zhotovitelka věděla či musela vědět o předmětných vadách díla. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž správnost skutkového zjištění, čímž míří na dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatel tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání dle se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení , nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení , který však dovolatel nemá u dovolání přípustného podle k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou v částce 9 660 Kč podle věty první, , bodu 6. a , ve znění účinném do 31. prosince 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 092 Kč podle

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. listopadu 2013

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu