Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3565/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 – Nové Město, Rašínovo nábřeží 42/390, identifikační číslo osoby 697 97 111, proti žalovaným 1) Mgr. J. H., 2) A. M., 3) Ing. J. V. M., 4) L. M., a 5) V. M., všem zastoupeným Mgr. Ondřejem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. března 2015, č. j. -221, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalovaných (dále též „dovolatelé“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále již „odvolací soud“), jímž byl v meritu věci potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. března 2014, č. j. -152, ve znění opravného usnesení téhož okresního soudu ze dne 13. června 2014, č. j. -167, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí označeného nemovitého majetku, není ve smyslu přípustné, neboť odvolací soud v rozhodnutí řešil otázku naplnění podmínek pro vydržení předmětných nemovitostí a nijak se nezabýval otázkou nabytí nemovitostí od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí, tj. otázkou výkladu či aplikace skutkové podstaty nabytí nemovitosti od nevlastníka, jak byla formulována v dovolateli označeném rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. . Přitom z obsahu spisu nelze dovodit, že by dovolatelé tímto způsobem skutkově či právně argumentovali, když důkazy v řízení, ale i obrana dovolatelů v prvoinstančním i odvolacím řízení směřovala k posouzení podmínek nabytí vlastnického práva vydržením ve smyslu obč. zák. Pochopitelně o jinou situaci by se jednalo, pokud by dovolatelé v řízení před soudem prvního stupně či odvolacím soudem argumentovali judikaturou Ústavního soudu týkající se problematiky nabytí nemovitosti od nevlastníka, přičemž odvolací soud by v napadeném rozhodnutí na tuto právní argumentaci nijak nereagoval (pominul ji); v takovém případě by Nejvyššímu soudu nezbylo, než přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. ); taková procesní situace ovšem – jak již bylo vyloženo shora – nenastala.

Řešil-li by odvolací soud v napadeném rozhodnutí otázku nabytí nemovitosti od nevlastníka v neprospěch dovolatelů (ve smyslu nemožnosti nabytí vlastnického od nevlastníka na základě dobré víry v zápis do katastru nemovitostí, tj. mimo zákonem předvídané způsoby nabytí vlastnického práva), nebylo by možné konstatovat, že by se tímto svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 16/2015; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz). Připomíná se, že tato judikatorní situace by pochopitelně neznemožňovala odvolacímu soudu odklonit se od ustálené judikatury dovolacího soudu, pokud by byla založena na právní argumentaci, která by byla schopna vytěsnit dosavadní dovolacím soudem judikované právní názory, respektive pokud by odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí seznatelným způsobem vyložil, proč, respektive z jakého (jakých) nosného (nosných) důvodu (důvodů) nebylo možné se ve věci s obdobným skutkovým či právním základem s předmětným judikátem dovolacího soudu ztotožnit (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2009, sp. zn. ).

Konečně je třeba uvést, že řádnému vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu neodpovídá, namítá-li dovolatel, že v napadeném rozhodnutí se odvolací soud při řešení příslušné právní otázky odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu České republiky. O zcela jinou situaci by se pochopitelně jednalo, pokud by dovolání bylo postaveno na argumentaci, respektive na vymezení předpokladů jeho přípustnosti v tom směru, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení příslušné právní otázky, která sice byla již dovolacím soudem vyřešena, avšak podle názoru dovolatele (např. právě i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, s níž podle přesvědčení dovolatele judikatura dovolacího soudu v řešení předmětné právní otázky není souladná), by měla být posouzena jinak (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. ).

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných ve smyslu odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2015

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu