Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3804/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyň a) DDK Bohemia s.r.o.,se sídlem v Petrově č. p. 448, PSČ 696 65, IČO 25317041, b) DDK SLOVAKIA, spol. s r.o., se sídlem v Senici, Železničná 1511, PSČ 905 01, IČO 31417221, obou zastoupených Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem, se sídlem v Brně, Arne Nováka 3/4, PSČ 602 00, proti žalované Chupa Chups S.A., se sídlem Polígono Sector Serra, c/ Les Masies 16, 08635 Sant Esteve Sesrovires (Barcelona), Španělsko,zastoupené Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 870/27, PSČ 110 00, o zaplacení částky 800 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. března 2013, č. j. -117, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. prosince 2012, č. j. -103, vyslovil nedostatek mezinárodní příslušnosti (výrok pod bodem I), zastavil řízení (výrok pod bodem II), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV) a o vrácení poměrné částky soudního poplatku (výroky pod body V a VI).

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. března 2013, č. j. -117, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II (výrok pod bodem I), změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích pod body III a IV (výrok pod bodem II) odmítl odvolání žalobkyň do výroků pod body V a VI (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV).

Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků pod body I, II a III podaly obě žalobkyně dovolání, jehož přípustnosti dovozují z toho, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a že tyto otázky mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s článkem II bodem 2 přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a článkem II bodem 2 přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále opět jen „“).

Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle věty prvé dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Jak již Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. v usnesení ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014), „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že „dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu , ani v režimu Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.

Tomuto požadavku dovolatelky v dovolání nedostály. Neuvedly, od jaké ustálené rozhodovací praxe se při řešení jaké právní otázky odvolací soud odchýlil, ani případně od jaké své rozhodovací praxe se má Nejvyšší soud odchýlit a jakou otázku posoudit jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu