Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2013/2015

33 Cdo 2013/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce P. V., zastoupeného JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalované DEVELOP BUILDING s.r.o.,se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42 (identifikační číslo osoby 27763056), zastoupené Mgr. Jakubem Joskou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o zaplacení 161.251,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, č.j. -512, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze shora označeným rozhodnutím rozsudek ze dne 30. 6. 2014, č.j. -434, ve výroku, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 74.560,20 Kč, změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 84.566,- Kč. Odvolací soud se neshodl se soudem prvního stupně, který o náhradě nákladů mezi účastníky rozhodl podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), vycházeje ze zásady poměrného procesního úspěchu ve věci, a uzavřel, že výše přiznaného plnění se odvíjela zcela od závěrů ustanoveného znalce; za použití ustanovení přiznal proto žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Ztotožnila se s rozhodnutím soudu prvního stupně a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. , namítla, že odvolací soud se aplikací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že o nákladech řízení nelze rozhodnout podle , neboť znalecký posudek Ing. Škvora se netýkal pouze výše plnění, ale i základu žalobního nároku, posuzoval-li znalec, zda žalobcem tvrzené vady a nedodělky jimi skutečně jsou. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že ustanovený znalec se nevyjadřoval k základu nároku, a navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky (ne)aplikovatelnosti ustanovení , při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ( , ).

I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu ( ).

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu může být ustanovení aplikováno v případě, kdy je účastník částečně neúspěšný proto, že oproti znalci jinak odhadl výši plnění, nikoliv však v případě, kdy důvodem jeho částečného neúspěchu je skutečnost, že v žalobě jinak stanovil základ nároku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. ). V souzené věci byl neúspěch žalobce způsoben nejen odlišným (nižším) oceněním některých vad ustanoveným znalcem, ale primárně tím, že některé jím tvrzené vady nebyly soudem prvního stupně takto vyhodnoceny. Rozdíly mezi faktickým stavem a údaji obsaženými v projektové dokumentaci totiž nebyly oproti názoru žalobce soudem prvního stupně, s jehož právním posouzením se odvolací soud ztotožnil, kvalifikovány jako vady, respektive jako rozpor s kupní smlouvou, s odůvodněním, že k nim došlo před uzavřením kupní smlouvy; v ní žalobce prohlásil, že bez ohledu na dřívější ujednání kupuje bytovou jednotku a k ní náležející společné části domu včetně všech jejich změn, jež byly provedeny v době do uzavření kupní smlouvy. Lze shrnout, že o nákladech řízení v souzené věci nelze rozhodnout podle , neboť žalobci byla přiznána sleva z kupní ceny nikoli za všechny vady, které v žalobě skutkově vymezil.

Jelikož dovolací důvod podle byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , odst. 2, věta první, ). Nepřistoupil přitom ke změně napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení , neboť s přihlédnutím k cílům uvedeným v důvodové zprávě , tedy vyřešení „neúnosného zatížení Nejvyššího soudu“ a „posílení role Nejvyššího soudu jako sjednotitele judikatury tak, aby jeho rozhodovací praxe měla spíše prospektivní charakter“, nepovažuje pouhou kalkulaci náhrady nákladů řízení za podstatnou pro sjednocovací činnost Nejvyššího soudu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ). V novém rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud rozhodne též o nákladech tohoto dovolacího řízení ( , věta druhá, ) a neopomene ani žalovanou zaplacený soudní poplatek za dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2015

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu