Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3553/2013

32 Cdo 3553/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Apston Capital Ltd.,Hannover Building, 4th floor, Windmill Lane, Dublin 2, Irská republika, identifikační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti žalovanému V. W., zastoupenému JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, PSČ 110 00, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2011, č. j. -130, ve znění opravného usnesení ze dne 17. května 2013, č. j. -198, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném

do 31. prosince 2012 (dále též jen „ “).

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2010, č. j. -82, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení ve věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. , , není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu ustanovení přípustné za podmínek vymezených v ustanovení nebo c) (srov. ). Aplikace ustanovení je v souzené věci vyloučena (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, kterým týž soud rozhodl dříve jinak) a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť argumentace obsažená v dovolání neumožňuje dospět k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání zcela pominul a žádnou otázku hmotného či procesního práva výslovně nevymezil. Právní otázka splňující kritéria stanovená v není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.

Dovolatelem tvrzená procesní pochybení odvolacího soudu, jež mají spočívat v tom, že tento soud se nezabýval namítanou vadou řízení před soudem prvního stupně, neuvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, z jakého důvodu neprovedl navržené důkazy protokoly o podaných vysvětleních, založil své rozhodnutí na jiném právním posouzení než soud prvního stupně, aniž dal dovolateli prostor k vyjádření, a nevypořádal se s argumentací odkazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011, sp. zn. , k závěru o přípustnosti dovolání vést nemohou. Kokolnostem, jimiž je uplatňován dovolací důvod stanovený v , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pod který je třeba tuto argumentaci dovolatele z hlediska jejího obsahu podřadit, se v dovolacím řízení, v němž přípustnost dovolání může být založena jen podle ustanovení , při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží (srov. kategorickou dikci ustanovení , části věty za středníkem, ) a o situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva, se tu nejedná (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , dostupné na http://www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována, a z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 14. února 2011, sp. zn. , ze dne 12. ledna 2015, sp. zn. , a ze dne 13. dubna 2005, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz).

K tomu je třeba dodat, že v rozsudku sp. zn. Nejvyšší soud řešil jinou právní otázku než je ta, na níž je založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu.

Správnost úvahy odvolacího soudu, podle níž by ani úspěšný důkaz o tom, že předmětné zásoby nenabyl, nezměnil ničeho na závěru, že na něho závazek z daného úvěru přešel, dovolatel zpochybňuje toliko prostřednictvím námitky, že k závěru o tom, zda označené důkazy mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, soud nemůže dospět bez toho, aniž by tyto důkazy provedl a vyhodnotil. Ani otázka procesního práva, která je v této argumentaci zahrnuta, přípustnost dovolání nezakládá, neboť byla dovolacím soudem vyřešena a odvolací soud se v souzené věci od jeho judikatorních závěrů neodchýlil.

Žaloba musí mimo jiné obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce dovolává ( věta druhá ). Důkazy se provádí k prokázání tvrzení účastníka; soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( ). Nejvyšší soud již např. v usnesení ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. , při výkladu těchto ustanovení dovodil, že soud je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné. Oproti názoru dovolatele tedy k závěru, že tvrzené skutečnosti, k jejichž prokázání účastník řízení navrhuje důkazy, jsou z hlediska příslušné normy hmotného nebo procesního práva nevýznamné, není třeba navržené důkazy provést a hodnotit.

Lze ostatně dodat, že uvedená úvaha odvolacího soudu je v souladu se závěrem přijatým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2005, sp. zn. , vydaným v řízení, o jehož obnovu dovolatel usiluje. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že ve sporu, jehož předmětem je zaplacení úvěru na trvale se obracející zásoby, je námitka žalovaného, že v rámci prodeje privatizovaného majetku nekoupil žádné zásoby zboží, irelevantní, neboť jediným kriteriem přechodu (převodu) závazků podle ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, byla souvislost s privatizovaným majetkem a ta obecně u úvěru na trvale se obracející zásoby byla nepochybně dána. Právní posouzení věci v původním řízení žalobou na obnovu řízení zpochybňovat nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2012, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalobkyni náklady, které v dovolacím řízení účelně vynaložila. Ty sestávají z odměny její advokátkyza zastupování a v jejích hotových výdajích ( a 3 ). Žalobkyni tak náleží mimosmluvní odměna v částce 1 000 Kč podle ustanovení věty první, , bodu 3, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, neboť úkon byl učiněn 26. října 2012 (srov. čl. II ), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 273 Kč, kterou bude advokátka jako plátce této daně povinna z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 1 573 Kč je dovolatel povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky ( ve spojení s ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 19. října 2015

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu