Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4184/2015

32 Cdo 4184/2015

U S N E S E N Í

TABOO a. s.

,

se sídlem v Praze, Kaprova 52/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 46708464, zastoupené JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, proti žalované

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 0006947, o zaplacení částky 6 274 085 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2014, č. j. -138, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 (jako je tomu též v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, či usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , odmítl a které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz).

Z dovolání žalobkyně, směřujícího proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu ve výroku pod bodem I, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem I ohledně částky 6 274 085 Kč s úrokem z prodlení, je zřejmé, že dovolatelka přehlédla novelu provedenou s účinností k 1. lednu 2013 , v důsledku níž předpoklady přípustnosti dovolání a možný důvod dovolání doznaly podstatných změn.

Dovolatelka totiž, směšujíc přitom důvody dovolání a jeho přípustnost, odkazuje na ustanovení a „ve znění ust. /2 písm. b) “ a argumentuje zásadním právním významem napadeného rozhodnutí.

V dalším obsahu dovolání je však zahrnuta argumentace, jež - po stránce formální -předpokladům přípustnosti dovolání stanoveným v odpovídá.

Dovolatelka totiž především argumentuje, že „otázka námitky žalobce, že námitka promlčení vznesená v řízení žalovaným proti nároku žalobce, je v rozporu s dobrými mravy, neboť při akceptaci námitky promlčení se jedná o zneužití práva na úkor žalobce“, respektive „otázka posouzení námitky žalobce, že uplatněná námitka promlčení vznesená žalovaným, je v rozporu s dobrými mravy“, je řešena v judikatuře dovolacího soudu rozdílně.

Otázku, při jejímž řešení má být rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nejednotná, však dovolatelka nevymezuje, respektive nikterak nespecifikuje, jaká rozdílná řešení dané právní problematiky se z judikatury Nejvyššího soudu podle jejího mínění podávají (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , a ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. ), nehledě na to, že žádným způsobem neoznačuje ani příslušnou rozpornou judikaturu.

Uvedený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), dovolatelce již uplynula (srov. ustanovení větu první a druhou ). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Dále pak dovolatelka namítá, že odvolací soud posoudil soulad námitky promlčení uplatněné žalovanou s dobrými mravy v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. . Taková argumentace posoudit přípustnost dovolání umožňuje, závěr o přípustnosti dovolání však opodstatnit nemůže. V usnesení ze dne 3. února 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že v situaci, v níž bylo plnění žalobcům závislé na spolupůsobení strany žalované (Pozemkového fondu České republiky), je námitka případného promlčení nároků již a priori výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, v souzené věci však o takovou ani obdobnou situaci nešlo a dovolatelkou označené judikaturní závěry tudíž na její poměry vztáhnout nelze.

Jediný po stránce náležitostí řádně uplatněný předpoklad přípustnosti tak není dán, neboť odvolací soud se při dovoláním zpochybněném právním posouzení od judikatury dovolacího soudu, kterou dovolatelka označila, neodchýlil.

Odkazy dovolatelky na nálezy Ústavního soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , a ze dne 7. září 2010, sp. zn. , jsou pro posouzení přípustnosti dovolání bez právního významu, neboť argumentace, že napadené rozhodnutí je v rozporu s nálezy Ústavního soudu, neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 14. července 2015, sp. zn. , odmítl).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu