Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2685/2015

29 Cdo 2685/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce V. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05, proti žalované KVS Trading s. r. o., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, náměstí 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28100425, zastoupené JUDr. Janem Rothem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 2082/7, PSČ 110 00, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2015, č. j. -175, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 2. června 2014, č. j. -134, zastavil řízení „pro úrok z prodlení z částky 100.000 Kč od 28. října do 19. února 2013“ (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci 100.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 20. února 2013 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovoláním otevřené otázky „neplatnosti smlouvy o tichém společenství z důvodu chybějícího podpisu druhého jednatele žalované společnosti“ a „právních následků chybějícího souhlasu valné hromady společnosti s uzavřením smlouvy o tichém společenství“ nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejich posouzení odvolací soud (jenž žalobu zamítl proto, že žalobce neprokázal poskytnutí vkladu tichého společníka ve výši 100.000 Kč, a nemůže se tudíž domáhat jeho vrácení) své rozhodnutí nezaložil.

Pouze na okraj pak Nejvyšší soud – s ohledem na právní názory vyslovené dovolatelem – dodává, že jedná-li jménem společnosti s ručením omezeným jediný jednatel, ačkoliv podle společenské smlouvy a zápisu způsobu jednání v obchodním rejstříku museli jménem společnosti jednat (uzavřít smlouvu) dva jednatelé, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle společnosti; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2008, pod číslem 51, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. , a ze dne 24. října 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2014, sp. zn. (označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. (dostupné na webových stránkách Ústavního soudu). K nesprávnosti názoru, podle něhož postačovalo, že druhý jednatel smlouvu podepsal „za sebe“ (jako fyzická osoba – strana smlouvy), srov. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2013, sp. zn. .

Přípustným dovolání nečiní ani „otázka neuvedení vlastní verze skutkového děje ze strany žalované stran poskytnuté částky ve výši 195.000 Kč“. Dovolatel tvrdil, že žalované poskytl půjčku ve výši 195.000 Kč, která byla splatná „na požádání“, a že „100.000 Kč použil k započtení“. Odvolací soud však uzavřel, že „i kdyby žalobce měl pohledávku způsobilou k započtení, neprokázal, že k započtení skutečně došlo, a tedy že jeho závazek zaplatit vklad 100.000 Kč zanikl“. Za této situace nelze než uzavřít, že na řešení dovolatelem otevřené otázky napadené rozhodnutí nespočívá a její zodpovězení by se nemohlo promítnout v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím.

Napadené rozhodnutí pak Nejvyšší soud neshledává – oproti mínění dovolatele – ani nepředvídatelným či překvapivým, neboť otázka poskytnutí vkladu ve výši 100.000 Kč byla posuzována jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím (srov. obdobně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2015, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 60/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. října 2015

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu