Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 20/2015

28 Nd 20/2015

U S N E S E N Í

Real Finance CZ, a. s.

R. P.

, o zaplacení směnečného peníze ve výši 1.006.443,50 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou ve výši 3.354,74 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.

se nepřikazuje

k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení v záhlaví označené částky s příslušenstvím a směnečnou odměnou jako plnění ze směnky vlastní vystavené žalovanou.

V podání ze dne 17. 12. 2014 žalovaná navrhla přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, jelikož pečuje o tři nezletilé děti, a nemůže se tudíž dostavit ke Krajskému soudu v Praze. Zároveň nesouhlasí s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, neboť ke kauze směnky vznesla námitky, jež hodlá obhájit, z finančních důvodů si přitom není s to opatřit právního zástupce. Navrhuje tedy, aby z důvodu ekonomičnosti a vhodnosti bylo o věci jednáno před Krajským soudem v Ostravě – pobočce v Olomouci, která je jejímu bydlišti nejblíže a k níž se může i s nejmladším dítětem dostavit. Poukazuje též na skutečnost, že také právní zástupce žalobkyně má své sídlo v Ostravě.

Žalobkyně s návrhem žalované vyjádřila nesouhlas a upozornila, že místní příslušnost Krajského soudu v Praze zvolila dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobkyně se dovolává svého ústavního práva na zákonného soudce, zdůrazňujíc, že u Krajského soudu v Praze již směnečné řízení probíhá, a dokonce bylo nařízeno jednání, byť bylo po podání návrhu žalované na delegaci vhodnou zrušeno. Z hlediska rychlosti skončení věci by její přikázání jinému soudu bylo zcela kontraproduktivní, pročež by podle žalobkyně měl být návrh žalované zamítnut.

Podle ustanovení může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení , věty první, o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení , věty druhé, mají účastníci právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, jež musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do zásady zakotvené v d, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. ).

V projednávané věci je nutno vyjít ze skutečnosti, že místní příslušnost Krajského soudu v Praze byla založena ustanovením , podle kterého je místně příslušným také soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky. Jde o příslušnost danou na výběr, přičemž výběr přísluší žalobci. Uvedená zákonná úprava tedy posiluje postavení žalobce tím, že zajišťuje co nejúčelnější a nejhospodárnější projednání jeho nároku, a preferuje možnost jeho kvalifikovaného posouzení tím soudem, v jehož obvodu je platební místo. Tento zájem je natolik intenzivní, že má případně přednost i před příslušností určenou podle místa bydliště či sídla žalovaného (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. ).

Samotný fakt, že se v řešené kauze žalobkyní zvolený soud nenachází v blízkosti bydliště žalované, tak nelze pokládat za dostatečný důvod pro odchýlení se od místní příslušnosti soudu stanovené v souladu se zákonem, neboť se jedná o důsledek, jejž zákonná úprava předvídá, když umožňuje projednání věci soudem určeným podle platebního místa směnky (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. ). Finanční i jiné obtíže, jež se pro žalovanou pojí s přítomností u soudního jednání, rovněž ve světle výše akcentovaných ústavněprávních záruk vedení řízení u soudu určeného podle předem daných zákonných pravidel nemohou být v zásadě považovány za důvody pro delegaci, s níž žalobkyně vyjadřuje kategorický nesouhlas (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ). Nejvyšší soud nemíní jakkoli zlehčovat zajisté komplikovanou situaci žalované, dospívá však k závěru, že efektivní ochranu jejích procesních práv při projednávání této věci bude možné zajistit kupříkladu prostřednictvím institutu dožádaného soudu ve smyslu a (viz obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. ). Konečně ani to, že právní zástupce žalobkyně nemá sídlo v obvodu soudu, u nějž byla coby u soudu místně příslušného podána žaloba, nepředstavuje okolnost natolik mimořádnou, aby s ohledem na ni bylo možno přes nesouhlas žalobkyně přistoupit k přikázání věci soudu jinému (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci podle ustanovení nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2015

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu