Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1786/2015

30 Cdo 1786/2015

U S N E S E N Í

Ing. Mgr. P. K.,

L. V.,

zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o ochranu osobnosti,

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2014, č. j. -267, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II.

Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám Mgr. Martina Vovsíka, advokáta se sídlem v Plzni, Malá 6.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo zaslat žalobci omluvu, dále uveřejnit omluvu v týdeníku 5 plus 2 a zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích. Žalobu odůvodnil tím, že v uvedeném týdeníku vyšel 12. září 2013 článek s názvem „Obec zaplatila pochybnou cestu“, který lživě pomlouvá žalobce a zasahuje do jeho soukromí, když se v něm uvádí, že pokud by se prokázalo, že odchýlení původní trasy cesty bylo zvoleno jen proto, aby obec získala dotaci ze státního rozpočtu, mohlo by se jednat o trestný čin dotačního podvodu a dále článek upozorňuje, že cesta končí u pozemků, které vlastní starosta Karpíšek.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. dubna 2014, č.j. -224, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování podle ustanovení a násl. č. platného do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), vyšel ze zjištění, že redaktorkou předmětného článku byla Lucie Sýkorová, které informaci o odchýlení původní trasy cesty poskytl žalovaný, ale tato informace byla pravdivá, zatímco informaci, že předmětná cesta končí u pozemků žalobce, žalovaný týdeníku 5 plus 2 nesdělil. Soud pak dospěl k závěru, že předpoklady ochrany osobnosti obsažené v a 13 obč. zák. nejsou v dané věci naplněny a žalobu je třeba zamítnout.

K odvolání žalobce i žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2014, č. j. -267, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výroku o nákladech řízení, jinak ho potvrdil. Rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce a v důsledku toho ani odpovědnost žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 24. března 2015 dovolání. Jako dovolací důvod uplatňuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení (dále jen „ “), když má za to, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovozuje, že dokazováním provedeným soudy obou stupňů bylo prokázáno, že jednáním žalovaného byla značně snížena žalobcova důstojnost i vážnost ve společnosti, a proto žalobě mělo být vyhověno. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu buď změnil tak, že žalobě vyhoví a žalovanému také uloží zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřil žalovaný, který upozorňuje, že přípustnost dovolání, jak ji dovozuje žalobce, nemá oporu v ustanovení a dále na to, že dovolání postrádá specifikaci právního posouzení, které pokládá za nesprávné. Je proto přesvědčen, že by toto dovolání mělo být odmítnuto. Jinak se žalovaný ztotožnil se závěry soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo

- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo

- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo

- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení (či jeho části), srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. .

Lze současně připomenout též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. ). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“

Ačkoliv se dovolání v dané věci fakticky odvolává ve smyslu ustanovení na to, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, jeho obsah ve své faktické podstatě ve skutečnosti nenastoluje žádnou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud případně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám ovšem obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje, když fakticky zdůrazňuje pouze skutkové okolnosti případu. Nekonkretizuje též ani to, která otázka procesního nebo hmotného práva případně nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, resp. v čem by mělo dojít k odklonu od dosavadního řešení příslušné právní otázky.

Možno též dále připomenout, že rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , judikoval, že „k tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ).“

S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle , ., , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Rovněž mu náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalovaného tak činí 4.114,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2015

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu