Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
583B177EABECA8CFC1257F1000414D61.html
HTML · 13.22 KB
No categories available
26 Cdo 1496/2015-63
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 26 Cdo 1496/2015-63
U S N E S E N Í
, se sídlem v Českých Budějovicích, A. Barcala 1461, IČO 00006963, proti povinnému
J. M.
, bytem v Č. B., zastoupenému Mgr. Lucií Slabou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. 448/7, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 95/2014 , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2014, č. j. 7 Co 1273/2014 -15, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2014, č. j. 7 Co 1273/2014 -15, jímž odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 20. května 2014, č. j. 4 C 95/2014 -6, kterým Okresní soud v Jindřichově Hradci zamítl žalobu povinného na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 10 E 210/2010 , podal povinný dne 31. října 2014 dovolání, které dne 11. března 2015 doplnila jeho právní zástupkyně. Dovoláním zpochybnil závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení o výkon rozhodnutí není přípustná.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř. “). V dovolání schází náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jež je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Přitom tuto vadu včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Dovolání tudíž trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rovněž ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , a ze dne 30. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013 , proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud České republiky odmítl usneseními ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 ).
V úvodu dovolání ohlásil, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Jeho vymezení však významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , a ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž dovolatel usuzoval na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přitom případ zmíněný pod bodem 4/ míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit od (svého) právního názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů), a nikoli od právního názoru odvolacího soudu vysloveného v rozhodnutí napadeném dovoláním, jak se snad mylně domníval dovolatel. Ostatně okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Z vyložených důvodů vyplývá, že dovolání je vadným podáním, a proto musí být odmítnuto (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu ve vykonávacím řízení není přípustná, vyplývá přímo z ustanovení § 254 odst. 2 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. , jehož výklad nečiní v praxi potíže.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu