Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
358BC79AD23E6995C1257F1000414D64.html
HTML · 13.5 KB
No categories available
26 Cdo 1687/2015
26 Cdo 1687/2015
U S N E S E N Í
J. K.
, bytem v P., zastoupené Mgr.
Martinou Klvaňovou
, advokátkou se sídlem v Praze 1, Těšnov 1163/5, proti žalované
městské části Praha 1
, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, o uložení povinnosti učinit nabídku k prodeji bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 66/2013 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 30 Co 399/2014 -64, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 11. 2014, č. j. 30 Co 399/2014 -64, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 5. 2014, č. j. 26 C 66/2013 -41, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované nabídnout žalobkyni prodej ve výroku označené bytové jednotky za kupní cenu stanovenou dle zásad privatizace bytového fondu v Praze 1 a rozhodl o nákladech řízení účastnic; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř. “, neboť jeho rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu jak v závěru, že žalovaná není nadále vázána dříve učiněnou nabídkou, která nebyla akceptována (k otázce včasného prohlášení učiněného osobou, které byl návrh na uzavření smlouvy určen, nebo jiného jejího včasného jednání, z něhož lze dovodit její souhlas s přijetím návrhu dle § 43c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 22 Cdo 114/99 , publikovaný pod č. 17/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1244/2009 ), tak v závěru, že žalovaná jako vlastník není povinna předmětnou bytovou jednotku převést do vlastnictví žalobkyně (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 275/2011 , příp. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1680/2008 ) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Dovolací argumentace žalobkyně (dovolatelky), týkající se administrativního rozdělení bytu, vzniku společného nájmu a přechodu nájmu nemá na správnost napadeného rozhodnutí žádný vliv a nemůže založit povinnost žalované nabídnout žalobkyni předmětný byt k odkoupení na základě nové nabídky. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2015JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu