Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2814/2015

22 Cdo 2814/2015

U S N E S E N Í

L. T.

1) Ing. S. G.

a

2) J. G.

, a oběma zastoupeným Mgr. Věrou Fořtovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, U Brodu 74, o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 2014, č. j. -351, ve znění opravného usnesení ze dne 23. února 2015, č. j. -358, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. března 2014, č. j. -256, ve znění opravného usnesení ze dne 1. srpna 2014, č. j. -294, zrušil věcné břemeno, jemuž odpovídá právo na spoluužívání průchodu vlastníka domu v N. a pozemku parc. č. st. 506, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví č. 1902 pro obec a k. ú. N., přes pozemek parc. č. st. 666 v N., zapsaný u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví č. 342 pro obec a k. ú. N., zřízené smlouvou ze dne 30. 8. 1907 (výrok I.), zamítl žalobu na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo provádět opravy a nátěry rodinného domu v N., postaveného na pozemku parc. č. st. 666, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví č. 342 pro obec a k. ú. N., ze střechy rodinného domu v N., postaveného na pozemku parc. č. st. 506, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví č. 1902 pro obec a k. ú. N., zřízené smlouvou ze dne 30. 8. 1907 (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu za zrušení věcného břemene ve výši 26 960 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.).

K odvolání všech účastníků řízení Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. listopadu 2014, č. j. -351, ve znění opravného usnesení ze dne 23. února 2015, č. j. -358, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. změnil tak, že zamítl žalobu na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo na spoluužívání průchodu pro vlastníka domu v N. a pozemku parc. č. st. 506, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví č. 1902 pro obec a k. ú. N., přes pozemek parc. č. st. 666, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, na listu vlastnictví č. 342 pro obec a k. ú. N., zřízené smlouvou ze dne 30. 8. 1907 (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Napadený rozsudek „vychází z nesprávně posouzeného důkazního řízení, což vedlo k nesprávnému skutkovému zhodnocení důkazů a v důsledku toho k nesprávným právním závěrům“. Věcné břemeno mělo nepochybně svou funkci a bylo odůvodněno, ale v průběhu doby jeho opodstatněnost zanikla, když průchod přestal být fakticky ke svému účelu využíván. Právní předchůdce žalovaných využíval průchod jen jako skladiště a odkladiště, průchod nevyužívali ani žalovaní při úpravě a vybudování zahrady za svým domem ani při opravě dvorního traktu svého domu. Žalovaní původní vchod do sklepa ze dvora jejich domu nahradili zbudováním plnohodnotného průchodu svým domem na pozemek za domem. Tento průchod je prostornější, podstatě lepší a pohodlnější, což vyplývá i ze závěrů znaleckého posudku Ing. Kellnera. Žalovaní předložili odvolacímu soudu fotokopii dokumentace z listopadu 1945, tou se však odvolací soud vůbec nezabýval. Z této dokumentace přitom vyplývá, že vchod do sklepa mohl být původně používán jen jako vstup do sklepa, jiné umístění jeho využití vylučovalo. Jeho přestavbou pak vznikl plnohodnotný přístup do zahrady, což nelze při rozhodování opomenout, stejně jako skutečnost, že ujednání o zřízení věcného břemene je více jak sto let staré. Je tedy zřejmé, že okolnosti, za nichž bylo věcné břemeno zřizováno, se změnily. Dříve plnila zahrada hospodářskou funkci, která vyžadovala i adekvátní přístup, dnes plní jen funkci okrasnou či rekreační bez nutnosti speciálního přístupu. V důsledku vybudování průchodu domem žalovaných důvodnost věcného břemene pominula a vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněných. Změnily se i osobní poměry žalobkyně, která s ohledem na její věk a další potřeby potřebuje mít vždy k dispozici automobil a potřebuje si tak v domě zbudovat garáž, kterou lze zbudovat jen v prostoru průchodu a navazující místnosti. Tyto skutečnosti však odvolacím soudem nebyly akceptovány. Žalobkyně je přesvědčena, že všemi navrženými důkazy prokázala důvodnost svého požadavku, a proto by mělo být její žalobě vyhověno. S ohledem na uvedené proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání žalobkyně nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. listopadu 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 5. března 2015, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle věty první v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolaní vymezit, které z tam uvedených hledisek přípustnosti dovolání považuje za splněné [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. (všechna dostupná na

www.nsoud.cz

), a dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , kterým byla odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. (obě rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na

http://nalus.usoud.cz)

].

V posuzovaném případě není dovolání přípustné již proto, neboť dovolatelka řádně nevymezila otázku přípustnosti dovolání, když se toliko domáhá, „aby právní otázka byla dovolacím soudem vyřešena jinak“. Není však zřejmé, od jaké rozhodovací praxe a z jakého důvodu se má dovolací soud odchýlit. Přípustnost dovolání by potom nemohla založit ani námitka, že „má být rozhodnuto jinak“ ve smyslu opačně, neboť takový výklad významově neodpovídá znění [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Nadto dovolatelka svou argumentaci v dovolání omezuje na výhrady vůči postupu odvolacího soudu v rámci procesu dokazování, kdy odvolací soud neměl vzít v potaz určité skutečnosti, neměl provést určité důkazní návrhy, či měl nesprávně posoudit některé důkazy, čímž dovolatelka zpochybňuje zjištěný skutkový stav. Dovolatelka však opomíjí, že podle je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, a proto dovolací soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat zjištěný skutkový stav.

Jelikož nebylo možné žalobkyni přisvědčit ve vymezené přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud podle dovolání odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. srpna 2015

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu