Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
42C504100B0ECC5FC1257EFA00366262.html
HTML · 11.62 KB
No categories available
25 Cdo 2749/2015
25 Cdo 2749/2015
U S N E S E N Í
F. N.
V. Š.
, zastoupenému JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem v Praze 5, Husníkova 8, o 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 92/2011 o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 21 Co 529/2013 -129, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.036,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Michala Krčmy, advokáta se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 21 Co 529/2013 -129, není přípustné podle § 237 o.s.ř. , neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatel směřuje svoje námitky proti tomu, jak odvolací soud posoudil obsah dohody mezi ním a žalobcem v souvislosti s umístěním osobního automobilu u provozovny žalovaného a předáním klíčků a dokladů. Nesouhlasí především s tím, že by obsahem jeho závazku byla povinnost opatrovat automobil, jenž mu byl žalobcem svěřen, a vytýká odvolacímu soudu nesprávnost z toho plynoucího závěru, že šlo o smlouvu o úschově, z níž plynula povinnost žalovaného věc střežit před ztrátou. Zjišťuje-li ovšem soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, či rozsudek téhož soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99 , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002). Z toho je zřejmé, že namítá-li v posuzované věci dovolatel, že obsah ústní dohody byl jiný, než zjistil odvolací soud, napadá dovolání skutková zjištění, nikoli posouzení právních otázek, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (§ 237 o.s.ř. ); dovolání proto není přípustné.
Dovodil-li odvolací soud na základě svého skutkového zjištění o konkludentním ujednání účastníků, že se žalovaný o automobil postará, pak správně vyložil též ustanovení § 421 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , účinného do 31. 12. 2013, o objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu na automobilu (ztráta vozu), který byl předmětem jeho závazku.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný je s ohledem na výsledek řízení povinen uhradit žalobci náklady řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 11.300,- Kč podle § 1 odst. 2 , § 6 odst. 1 , § 7 bod 6 , § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. , celkem tedy 14.036,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu